Denní rutina všedních dní aneb jak zvládnout dny nejen na mateřské

Z vlastní zkušenosti, ale i z rozhovorů s ostatními jsem zjistila, že denní rutina většinou nedělá problém těm, kteří chodí do práce a mají vesměs pravidelnou pracovní dobu. Vědí totiž, kolik času denně jim asi zabere práce a kolik jim tak zbývá na ostatní činnosti. Problém často nastává ve chvíli, kdy je jen na nás, jak svůj čas naplánujeme, rozdělíme a využijeme. Typickým příkladem je samozřejmě přechod ze zaměstnání na mateřskou dovolenou nebo práce na volné noze z domova.

Sama jsem už měla příležitost vyzkoušet si všechny tři fáze. Pracovala jsem v zaměstnání, roky jsem byla čistě jen doma s dětmi a posledních pár let péči o ně kloubím také s prací na volné noze. Popravdě musím říct, že i když v zaměstnání bylo o dost jednodušší vytvořit si nějaký denní řád, doma mě to baví o moc víc. Být doma s dětmi totiž vůbec nemusí znamenat, že jsou dny jednotvárné, jak se často prezentuje. Ano, můžou být. Záleží to ale jen na vás, jaké si je vytvoříte.  Dnešní článek na téma denní rutina, tedy bude věnovaný především vám, které jste doma s dětmi a možná máte pocit, že i když děláte pořád něco, večer se vám zdá, že za vámi zůstalo jedno velké NIC.

Ano, období mateřské je náročné. O tom, že mateřská není žádná dovolená, se už asi nemusíme ani bavit. Náročné je to často proto, že většinu práce, kterou za den uděláte vám stejně vzápětí někdo sní, ušpiní, rozhází nebo úplně bojkotuje. Přesto vás chci moc povzbudit, abyste tohle období nejen přežila, ale především si ho užila. Je to možná jediný čas ve vašem životě, kdy jste opravdu paní svého času, kdy se můžete naplno věnovat vašemu domovu i tomu, co máte opravdu ráda a naučit se spoustu nových věcí.

Mimo jiné se můžete naučit právě to,  jak svůj čas zorganizovat a využít a převzít za něj plnou zodpovědnost. Ať už se po mateřské vrátíte zpět do zaměstnání nebo se možná rozhodnete přejít na volnou nohu, umění denní rutiny, které se naučíte, bude vaší velkou výhodou. Sepsala jsem tedy pro vás několik základních tipů, které vám pomohou z toho velkého nic tvořit něco. Možná budete překvapená, že jsou to často zdánlivé maličkosti, které rozhodují o tom, jaký bude náš den.

Převlečte se

Kdo by neměl rád „pyžamové dny“. Takové ty, kdy můžete celý den strávit s knížkou nebo oblíbeným seriálem a nic nemuset. A proč je tak milujeme? Protože jsou nám vzácné. A tak by to mělo i být. Nejednou jsem slyšela, jak nějaká maminka částečně s úsměvem a částečně se slzou v oku říkala, že si za celý den nestačí ani vyčistit zuby a celé dny vlastně tráví v noční košili. Je jasné, že dítě je velká změna v životě a zvlášť šestinedělí je někdy opravdová horská jízda. Rozhodně ale není dobrý nápad udělat z mateřské jednu velkou pyžamovou party. Když budete trávit celé dny v noční košili, vaše dny budou velmi pravděpodobně  vypadat podobně jako vy. Budou ospalé, chaotické a nijak zvlášť veselé. Když ale každý den začnete tím, že si věnujete chvilku, oblečete si něco pohodlného a zároveň slušivého, půjdou vám denní činnosti mnohem lépe od ruky.

Nejpozději s koncem vaší ranní rutiny se tedy převlečte. Bez výjimky. I když se zrovna nikam nechystáte, i když jsou děti nemocné a vše je u vás vzhůru nohama. To, že nechodíte zrovna do zaměstnání neznamená, že o sebe nemusíte dbát. Právě naopak. Teď je ten čas, kdy můžete péči o sebe užít víc než kdy dřív, tak toho využijte. Podrobněji se tomuto tématu budeme věnovat až v květnu, začít můžete ale už dnes.

 

Jedna velká akce denně

Když chodíte do práce, nemusíte moc řešit, co budete dělat, úkoly přichází vlastně samy, protože pořád je co dělat. Doma je samozřejmě také pořád co dělat, ale snad jediné, co opravdu musíte, je zajistit, aby bylo co jíst. Jestli ale vyžehlíte teď nebo zítra, to už je celkem jedno. Aby se z vašich dní nestal chaos nebo naopak jednotvárná nuda, naučte se plánovat. Každý večer, si zkuste rozvrhnout následující den a vyberte si jednu věc, kterou byste ráda opravdu zvládla. Může to být velký nákup, setkání s kamarádkou, výlet do ZOO, vyžehlení celého koše prádla, zkrátka cokoli.

Pravidlo jedné velké akce je v běžném dni s dětmi zcela dostačující, protože samotná péče o děti i domácnost bere spoustu energie i času. Pokud tedy naplánujete něco většího na dopoledne, dopřejte si o to klidnější odpoledne a naopak. Není samozřejmě nic špatného ani na tom, když si na nějaký den nenaplánujete nic. I to samotné může být někdy plán. 🙂

Pravidlo dvou hodin

Ráno se probudíte a máte celý den. Zní to skvěle, realita ale často tak skvělá nebývá. Co dělat teď a co potom? Jak je možné, že někdy se dopoledne táhne jako celá věčnost a jindy zase uteče tak, že nestihnete uvařit ani oběd? Navíc, nestíhající a chaotická máma často znamená podrážděné a uplakané dítě nebo rovnou dvě a nebo taky tři. Co s tím? Mně osobně velmi pomohlo, když jsem si každý den rozdělila do kratších časových úseků. Konkrétně dvouhodinových.

Vytvořila jsem denní řád pro sebe i děti právě po těchto dvou hodinách. Zjistila jsem, že i dětem toto rozdělení vyhovuje mnohem více, než když bych měla pracovat s celým dnem naráz.  Samozřejmě, že všechny dny nebyly stejné, náš denní program se taky lišil dle ročního období (v létě jsme byli často i dvakrát denně venku, v zimě třeba celý den doma). Pro představu jsem vám ale sepsala aspoň hrubý program mého běžného dne na mateřské. Najdete jej na konci tohoto článku.

Oběd si vychutnejte

Zatímco v práci bývá polední pauza oblíbenou součástí pracovního dne, ve chvíli, kdy zůstanete doma s dětmi, je oběd často příčinou stresu a čím jsou děti menší, tím je stres většinou větší. Vím, že často maminky tento stres řeší v podstatě tak, že obědvá pouze dítě, zatímco ony dojí nějaké zbytky nebo zakousnou rohlík, případně oběd přeskočí úplně.  Ano, tušíte správně, to je asi to nejhorší, co můžete udělat. Oběd je přitom výbornou příležitostí, jak plynule přejít z činorodého dopoledne do poklidnější častí dne. Měl by být chvílí, kdy načerpáte nejen fyzickou energii, ale také čas, kdy se můžete uprostřed dne zastavit a zklidnit se.

Pokud máte děti ještě hodně malé, právě kolem poledne už bývají většinou unavené, plačtivé a váš úkol je tak jasný. Naplnit jejich potřebu jídla i spánku v co nejkratším čase a zbytečně tento čas neprotahovat. Jakmile dítě uložíte, můžete se najíst v klidu sama nebo se staršími dětmi. Ať už jíte sama nebo s někým dalším, udělejte z oběda malý rituál, na který se budete moci těšit každý den.

 

 

 

Převezměte zodpovědnost

Já tuším, co si teď možná říkáte. Rady nad zlato, ale někde tam chybí ty děti. Jak se máte každý den převléct a upravit se, když miminko pláče pokaždé, co jej dáte z ruky. Jak se máte v klidu naobědvat po té, co uložíte dítě, když ho hodinu uspáváte?

Pokud vás podobné otázky napadly, je možné, že jste zatím jen nepřevzala zodpovědnost. Ano, měla byste to být právě vy, kdo určujte řád každého dne, nikoli vaše dítě. Ne, určitě tím nemám na mysli, že by u vás doma měla vládnout totalita a děti měly fungovat jako natažené na klíček.

Pokud ale neustále vlajete ve větru jejich potřeb a požadavků, těžko vytvoříte nějaký řád celé vaší rodině. S jedním dítětem to ještě snad i jde, ale nejpozději s narozením dalšího, to už bude pěkný oříšek.  Vím, že každé dítě je úplně jiné. To své znáte nejlépe jen vy sama, sama dokážete nejlépe vycítit, kdy vás opravdu potřebuje a kdy je možné, že to chvíli zvládne bez vás.

Rodina navíc nejsou jen děti. Tím, co celou rodinu drží pohromadě je především vztah s vaším mužem. Naučte děti, že večer už patří mámě a tátovi, a že tento čas je velmi důležitý právě i pro ně. Věřte, že to pochopí a velmi brzy také ocení.

Děti potřebují ke svému životu pocit bezpečí. Ten jim tvoří především máma a táta. Nebojte se určit dětem hranice a pak jim dát volnost se v nich pohybovat. Učte je to ale už od prvních dní. Nic nepůjde hned, ale zkoušejte to a buďte důsledná.

Dívejte se na mateřství, ale i na celý váš domov a rodinu, ne z pohledu dnešního dne, ale z perspektivy budoucnosti. Kam chcete dojít, co chcete vytvořit, jakou atmosféru by měl mít váš domov, co chcete své děti naučit? Nebojte si dávat tyto otázky stále znovu. Pomůžou vám tvořit jednotlivé všední dny, které pro vaše děti budou zcela zásadní. Vy totiž právě teď tvoříte jejich dětství, které v mnohém ovlivní i celý jejich budoucí život.

Zapojte děti

U dětí ještě chvíli zůstaneme, protože právě na mateřské se dny točí především kolem nich a jsou samozřejmě nedílnou součástí našich životů od chvíle, kdy se narodí. To ale neznamená, že byste měla svůj život řídit jen podle svých dětí. Pokud máte pocit, že pořád nic nestíháte, protože se musíte přece věnovat svým dětem, zbystřete. Vaše děti vás samozřejmě potřebují, rozhodně ale nepotřebují vaši plnou pozornost po celý den. Zkuste si představit, jak byste se cítila vy, kdyby na vás někdo neustále mluvil a neustále vám vymýšlel nějaké aktivity. Není to úplně lákavá představa, co myslíte? I děti potřebují být občas chvíli samy. Některé samozřejmě víc, některé méně, ale potřebují to všechny. Občas se taky musí chvíli nudit, aby mohly rozvíjet svoji vlastní fantazii. Ano, i nuda může být někdy velmi užitečná.

Další věc je, že vy samozřejmě kromě péče o děti musíte zvládnout také spoustu dalších věcí. Prádlo se samo nevypere, nádobí neumyje, podlahy se samy nevytřou. Je samozřejmě možnost všechny tyto věci dělat večer nebo po nocích. Kam se vám pak ale vejde čas na péči o sebe a kdy si najdete chvíli na svého muže? Ano, tyto činnosti patří do běhu dne, navíc je dobré, aby vaše děti viděly, kolik práce stojí péče o domácnost a dokázaly si jí tak i více vážit. A to už od nejútlejšího věku. Malé miminko si můžete při běžných činnostech dát do kolébky vedle sebe nebo uvázat do šátku, batole už vám bude rádo asistovat při věšení prádla či vyklízení nádobí z myčky.

Ano, je to samozřejmě jednodušší udělat si vše v klidu a sama. Z perspektivy dnešního dne. Ale z perspektivy budoucnosti…? Zhruba od věku tří let se nebojte dát dětem také jejich vlastní povinnosti. Například úklid pokojíčku by měl být pro ně stejně automatický jako večerní čištění zubů.

To, že jste to především vy, kdo tvoří váš domov neznamená, že máte být na všechno sama. Rodina je živý organismus, ve kterém má každý její člen své místo, svá práva, ale i své povinnosti a zodpovědnost.

 

 

 

Šest praktických tipů pro vaši každodenní rutinu (nejen) na mateřské

Pokud jste právě na začátku tvoření vaší vlastní denní rutiny, možná je pro vás trochu složité se v tom všem zorientovat. Proto jsem v bodech sepsala několik praktických tipů, které vám pomohou nastavit a udržet rytmus a řád vašeho domova každý den.

Rozdělte si den na kratší časové úseky

Můžete se inspirovat mým dvouhodinovým rozdělením nebo si udělat své vlastní. Když si ale den rozdělíte a budete vědět, čemu se chcete v který čas věnovat, budete výkonnější, váš domov bude mít mnohem klidnější atmosféru (protože vy sama budete klidnější) a večer budete mít zasloužený pocit dobré práce.

Plánujte

S předchozím bodem úzce souvisí plánování. Naučte se plánovat program na každý den i se všemi jeho povinnostmi. Jedním velkým tématem je pro nás mámy jídlo. Plánujte tedy co budete vařit a kdy budete vařit. Na víkendové jídlo myslete už během týdne.  Podrobněji se tomuto tématu budeme věnovat hned příští měsíc. 🙂 Když budete plánovat, budou se vám také mnohem lépe oddělovat všední dny od víkendů. Nebudete totiž muset právě o víkendech dohánět povinnosti všedních dní, jako například úklid domácnosti.

Dbejte na sebe

Může se vám to zdát jako banalita, ale to, jak samy sebe vnímáme a jak se cítíme, velmi ovlivňuje to, jak žijeme a jak vypadá každý náš den. Proto si každé ráno věnujte chvilku. Upravte se a pěkně se oblečte. Nevíte, co to přesně znamená? Dobrá pomůcka především pro domácí oděv je to, že byste vždy měla mít na sobě něco, v čem můžete bez obav otevřít i nečekané návštěvě.

Nalaďte se na rytmus dne

Neodkládejte úkoly. Ráno a dopoledne se snažte splnit co nejvíce svých denních povinností. Spolu s tím, jak bude plynout den a začne se postupně stmívat, přecházejte i vy do útlumu a úplného odpočinku. Vaše aktivity plánujte s ohledem na denní dobu, ale také roční období. Příroda je nám v tomto opravdu velkým pomocníkem.

Nevynechávejte oběd

Pokud nestíháte, uvařte si třeba jen rychlou zeleninovou polévku nebo si zapečte tousty. Kvalitnější jídlo si pak můžete dát k večeři, kterou si připravíte klidu třeba během odpoledne. Oběd je důležitý v tom, že nám pomáhá zklidnit se po činorodém dopoledni a přejít do klidnější fáze dne.

Buďte příkladem

Děti jsou chytré a rychle se učí. Vzory, které jim předáváme často přejímají víc, než bychom možná někdy samy chtěly. Rozplánujte si své dny, snažte se dělat určité činnosti v určitou dobu a určitým způsobem. Uvidíte, že děti se na váš rytmus samy naladí a za čas jim přijde naprosto přirozený. Chci vás povzbudit. Nejtěžší je tento řád nastavit s prvním dítětem. S každým dalším už je to pak v tomto směru o dost jednodušší.

 

 

Můj denní rozvrh na mateřské

Na závěr se můžete podívat, jak jsem si na mateřské rozvrhla své dny já sama. Pravdou je, že i dnes, když už mi mateřská skončila a mé dny jsou trochu jiné než dřív, vycházím v mnohém právě z mé denní rutiny, kterou jsem si nastavila před lety s dětmi. Třeba bude inspirací i vám.

  • 8,00 – 10,00 Ranní rutina. Snídaně, hygiena, stlaní postelí, větrání, úklid, příprava oběda.
  • 10,00-12,00 Dopolední pochůzky, drobné nákupy, příprava oběda či jedna plánovaná aktivita dne.
  • 12,00 – 14,00  Oběd a odpolední klid. Odpolední klid byla na mateřské součást každého dne. I když už starší dcery po obědě spát nechodily, směly se v tomto čase dívat na pohádku nebo si číst, já sama jsem tento čas využívala buď také ke spánku nebo ke čtení či k jiným odpočinkovým aktivitám.
  • 14,00 -15,00 Vzhledem k tomu, že jsem měla všechny děti opravdu spavé, polední klid se často protáhl ze dvou hodin na tři. V této hodině jsem tedy starším dětem většinou chystala odpolední svačinu nebo jsem se připravovala na případný odpolední program (balení věcí na hřiště apod).
  • 15,00-17,00 Odpolední program. V létě jsme tento čas trávili (a vlastně pořád trávíme) většinou venku. V zimě jsme tento čas využívaly ke hrám a péči o domácnost.
  • 17,00-19,00 Příprava večeře, večeře, koupání, společné čtení a ukládání.
  • 19,00 – 22,00 Odpočinek, společný čas s manželem

Napíšeme si?

Jaký byl pro vás osobně přechod z pracovního procesu na mateřskou? A s čím konkrétně nejvíc bojujete ve svých všedních dnech vy? Napište nám do komentářů, ale klidně i na email info@mamami.cz.

Zajímá nás, co řešíte a jak prožíváte vy osobně konkrétní témata, kterým se na našem blogu věnujeme a moc děkujeme za vaše komentáře, emaily i zprávy, které nám posíláte.

 

e-mailovy klub mamami
E-mailový klub Mámami

Emailový klub Mámami a něco navíc

Každý čtvrtek v 7 ráno odesíláme e-mail s novým článkem. To ale není všechno. Tento měsíc věnujeme rutině a členové našeho klubu v e-mailu obdrží také milý dárek ke stažení, který jim pomůže v nastavení dobré denní rutiny. V každém e-mailu dostanete i další bonusy navíc, které na blogu nenajdete. Pokud o ně nechcete přijít, zaregistrujte se do klubu a už příští týden se můžete těšit na svůj dárek.

Členství v klubu vás k ničemu nezavazuje. Pokud zjistíte, že vám naše e-maily nic nepřináší nebo nesplní Vaše očekávání, můžete se z klubu kdykoli odhlásit.

9 comments

  1. Lenka says:

    Jsem moc ráda, že jsem na váš blog narazila. Se články, které jsem zatím přečetla, souhlasím a vždy si v nich najdu něco inspirativního, co bych chtěla zavést. Tentokrát bych se inspirovala velmi ráda posledním intervalem 19-22 = večer s manželem. S naším ročním synem a dcerou, která vyžaduje uspávání je to bohužel sci-fi. Velmi dobře si pamatuju, jak jsme jako děti museli být do 19:30 v posteli ještě na druhém stupni základky a jak to bylo otravné. Dneska už mým rodičům rozumím, ale sama tuhle hranici nastavit neumím i přesto, že by mi to opravdu vyhovovalo. Jak jste řešili uspávání dětí v tak malém věku?

    • Leni, děkujeme, jsme moc rády, že se vám na blogu líbí a články jsou pro vás inspirací 🙂 Taky jsme jako děti musely být v posteli brzy, ale na druhém stupni už tak striktní nebylo teda 🙂 co se týče uspávání, úplně chápu, je to prostě boj. Sama jsem to řešila tak, že když byly děti úplná miminka bez nějakého řádu, nechávala jsem je usnout většinou s námi večer v obýváku. Byly klidnější a my jsme mohli být s mužem spolu. Později, když jim začal vadit ruch a světlo, dávala jsem je do vedlejšího pokoje do naší postele a nechávala jsem otevřené dveře, aby se nebály. Samozřejmě většinou neusnuly hned, takže jsem k nim opakovaně chodila, vždy pohladila a šla zase pryč. Netrvalo to ale tak dlouho a na tento režim si zvykly poměrně brzy a zhruba od devíti do jedenácti většinou už opravdu všichni spali a my jsme mívali nerušené aspoň tyto dvě hodiny. První rok byl samozřejmě na uspávání nejnáročnější, pak už to byla v tomto směru ale víceméně pohoda a po prvním roce jsme taky bez větších problémů děti přesunuly z naší postele do dětského pokojíku a k nám už chodily jen když přišel nějaký špatný sen (nejmladší syn si téhle výsady užívá ještě stále a rád). Samozřejmě je každé dítě úplně jiné, takže těžko úplně radit. Mým cílem a prioritou bylo strávit večer čas s manželem a ne v posteli s dětmi, zároveň jsem je ale nenechávala nikdy dlouze plakat, aby se nebáli a usínání pro ně tak nebylo stresem. Časem jsem samozřejmě už lehce poznala, který pláč je opravdu ze strachu a kdy už děti spíš jen zkouší moji trpělivost. Přeji tedy hlavně trpělivost a vytrvalost a ono to půjde, uvidíte! 🙂

  2. Ivča says:

    Vy jste úžasné holky! Úplně ve všem s vámi souhlasím. Mám děti už školní 11 a 8. Zůstala jsem doma a pečuju o domácnost. Začátek byl těžký, citila jsem se sama a vlastne nevedela co mam dělat. Bylo par dni kdy jsem plakala, ze musim jit do prace nebo se zblaznim. Pak jsem se ale probrala, přijmula to tak, jak to je, začala plánovat běžné dny, jídla k uvaření a to je opravdu zachrana, máme doma uklizeno, nachystano, mam o vsem přehled, na nic nezapomínáme. Teď mě čeká jeden velký úkol, naucit deti jezdit rano autobusem a naucit dceru aby si uklizela poradne pokoj. Asi uz na ni jde puberta ale to ji neomlouvá 🙂

    • Ivi, moc děkujeme za komentář! Chápeme, v dnešní době, asi víc než kdy dřív, vyžaduje rozhodnutí zůstat doma s dětmi velkou odvahu, ale také odhodlání. Je ale krásné číst, že jste nejen zůstala doma, ale hlavně jste v tom našla tu radost. A jak píšete, ani v domácnosti se člověk rozhodně nenudí a je to jedna velká výzva za druhou, s dětmi zvlášť 🙂 Věříme, že i díky našemu blogu a článkům bude ta radost ještě o trochu větší než doteď 🙂 Jsme moc rády, že tu jste! Markét

      • Ivča says:

        Já jsem ráda za vás a děkuju 🙂 Našla jsem spřízněné duše. Moc vám rozumím, jste jedny z mála, kdo to chápe. On to ani nebyl moc příjemný tlak od okolí. Sousedčinu 5letou dcerku strašně zajímalo co jako doma dělám. Teď už je to všechny přešlo a i já už bych dokázala odvětit třeba tím, že si celý den doma čtu:-) Tehdy mě to zaskočilo. Každopádně už teď vím, že tak je to správně, stejně jako to, že jsem byla s dětmi na rodičovské do 4 let. Tak rychle to uteklo a čas vrátit nejde, další šance být s těma malinkýma bobkama, obouvat je, krmit, pomahat jim… už nebude❤️

        • Je nám to jasné, tlak okolí je velký a není úplně snadné ho ustát. Zažily jsme to taky a ona i práce na volné noze z domu je často pro okolí nepochopitelná nebo těžko uchopitelná. Blog jsme mimo jiné zakládaly právě i s myšlenkou podpořit ženy smýšlející podobně jako vy, které často zažívají spíš negativní reakce na své rozhodnutí zůstat s dětmi doma déle, než bývá obvyklé. Pokud se nám to daří, jsme jen rády. Svoji cestu si každá žena musí najít sama, ale naším cílem je zdůraznit a povzbudit všechny ženy bez rozdílu v tom, že péče o domov má velký smysl i 21. století. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *