Prostíráme a stolujeme. Děti vítány

Miluji krásně prostřené stoly v historických filmech a seriálech, u kterých se sejde aristokratická rodina a vychutnává si několikachodové menu z porcelánu na míru a maso si krájí stříbrnými příbory.  Nebo ty filmové záběry spokojené rodiny, která se o Vánocích sejde u slavnostního stolu. Všichni se baví, vtipkují a občas se strhne i parádní rodinná hádka. Nevím, jestli to máte podobně, ale  mimo děj se vždy kochám i prostředím, ve kterém se to vše odehrává. Sednout si k čistě prostřenému stolu je prostě pokaždé malý svátek.

Samozřejmě, že realita vypadá často trochu jinak, tak nějak víc syrově, kde nejde vždy vše podle představ. Na druhou stranu si myslím, že právě prostředí, ve kterém je nám dobře, může být i naší realitou. A nemusíme se zrovna kvůli tomu přestěhovat na anglické panství a shánět zlaté svícny. Umět si spolu sednout k prostřenému stolu a užít si jídlo a vzájemnou společnost  můžeme klidně i v paneláku. Je to totiž jen na nás, jaké si to doma uděláme. Společné stolování je jedna z velkých součástí rodinného života. I toto znamená tvořit společně domov.

Jako rodina spolu často trávíme omezené množství času. Neříkám, jestli je to dobře nebo špatně. Někdy je totiž fajn se chvíli nevidět, jindy je to naopak na škodu. Realitou ale je, že ráno se loučíme a rozcházíme, abychom se odpoledne zase postupně scházeli a společná večeře (někdy dokonce třeba jen víkendová) může být často jediným bodem dne (týdne), kdy se všichni na chvíli zastavíme a jsme spolu.

Netvrdím, že společný čas u jednoho stolu bude vždycky naprostá idylka. Nebude, protože jsme lidé a může se samozřejmě stát, že si začneme u stolu vyříkávat i věci, které nebudou vždy milé. Ale zase to můžeme brát jako lekci a umění konverazce, možnost budovat a pročišťovat vztahy. U nás doma se u stolu probere kde co, občas se od něho i odejde a ne jen pro solničku. 🙂 Společný čas u jídla vnímám jako dárek, který jsme jako rodina dostali. Je mi jasné, že jak děti porostou bude omezenější a vzácnější.

Stolování může být krásný zážitek, ale také pěkná katastrofa. Pokud stolujte ve společnosti dospělých, většinou se můžete i v klidu najíst.  Pokud zrovna spolustolovník nesrká a nemlaská a celou dobu si nestěžuje nebo naopak zarytě mlčí, že? 🙂 Vychutnat si jídlo v klidu a pohodě by měla být příjemná součást každého dne. Je mi ale jasné, že ne vždy se to úplně povede, zvlášť s malými dětmi máme často u stolu o zábavu postaráno, že?

Jak si jídlo vychutnat a zpříjemnit? A dá se to vůbec zvládnout i s malými dětmi?

Stolujeme u stolu

Když se řekně stolování, co se vám vybaví? Prostřený stůl, etiketa, rovná záda nebo ticho u stolu? Stolování rozhodně nemusí být žádná věda a už vůbec ne nuda. Pokud budete ke stolu přicházet s chutí, pak jste na dobré cestě, jak stolování zvládnout. 🙂 Je jedno, jestli si zrovna připravujete slavnostní oběd nebo jen mažete rohlík. Každé jídlo můžeme pojmout jako malou slavnost, která nám zpříjemní den.

Oddělte si v denním shonu svůj čas na jídlo, tak jak jsme o tom psaly už v článku o denní rutině.  Je to čas pro vás, kdy se můžete chvíli zastavit, zrelaxovat a nadechnout se.

Skvělé je, když máme i své jídelní místo. I když obědváte vlastní přinesené jídlo v práci, upravte si pracovní plochu tak, aby se na ní dalo v klidu jíst. V rodině je jídelní stůl základním kusem nábytku, který by rozhodně neměl plnit jen funkci estetickou, ale naopak velmi praktickou.

Ne, že bychom občas nejedli o víkendu u filmu v obývacím pokoji, neděláme z toho ale pravidlo. Stejně tak si nikdo neodnáší oběd či večeři do svého pokoje. Stůl je každodenní součástí našeho rodinného života. A každý má u stolu své místo. Je to pro nás i děti pevný bod, stejně jako vlastní postel. Dospělý by neřekl, jak může být pro děti důležité mít své místo u stolu a jak jsou nesví, když k nám přijde více lidí a je potřeba místa trochu proházet. 🙂  Mít své místo u stolu je totiž jasný důkaz toho, že se s námi v rodině počítá.

Ubrousku prostři se

Kde se nám jí lépe? Na upatlaném stole, kde nemůžete pod nánosem věcí nic najít, natož se najíst? Nebo na stole, který svým prostřením přímo volá po talíři s jídlem?

Nejde o to, mít každý den bílý ubrus a drahý porcelán. Prostřít se dá skromně a přitom tak, že nám jídlo bude hned o něco víc chutnat. Mám moc ráda krásné fotky food blogerů, kteří prostě ví, že jídlo musí krásně vypadat vypadat, jinak ho nebude chtít nikdo připravit. A nejen jídlo, ale i prostředí. Sklenička, vidlička, látkový ubrousek, karafa vody, svíčka a drobná dekorace nebo květina ve váze… To vše nám vytvoří nádherné prostředí, díky kterému zapojíme všechny smysly a na jídlo budeme mít hned větší chuť. Nebojme se mít doma hezké nádobí k servírování. Pokud máme doma hranaté černé nádobí, které jsme dostali a které nesnášíme, ovlivní to i náš dojem z jídla.

Když jsem se dcery zeptala, jestli má ráda hezky prostřeno, rozzářily se jí oči. „Hrozně moc, nejvíc se mi líbí, když je prostřeno o Vánocích, tak jako luxusně.“ Vůbec netuším, po kom to má. 🙂 Má ale vlastně pravdu, proč si nedopřát trochu luxusu každý den, zvlašť když nám k tomu stačí vlastně tak málo. A nemusíme hned vytahovat broušené skleničky a damaškový ubrus. Hezky může vypadat i dřevěný stůl bez ubrusu s větvičkou ve váze. Stačí mít stůl uklizený a připravený.

Malé děti možná neocení větvičku ve váze, ale budou nadšené z vlastního nádobí s oblíbeným motivem a tvarem. Dopřejme jim to, o to víc se budou na jídlo těšit. Starší děti možná naopak potěšíte tím, když jim dáte velký příbor a talíře pro dospělé a dáte jim najevo, že už jsou dost velcí a schopní jíst jako dospělí. 🙂

Kdo určuje pravidla?

Stolování, jako ostatně všechno, co v životě děláme, má svoje pravidla. I největší rebelové si časem stejně nějaké zvyky vytvoří. My lidé prostě k životu nějaká pravidla potřebujeme. Stejně tak v rodině se postupně vytváří návyky a je hlavně na nás, rodičích, jaké ty návyky vlastně budou. Každá rodina je specifická a má jiné potřeby, stejně jako zvyky. To je naprosto v pořádku, jinak by byla na světě trochu nuda.

Možná ale máte pocit, že návyky, které momentálně v rodině máte, nejsou úplně to pravé ořechové. Možná to jsou děti, které u vás určují pravidla jezení a stolování jídla (to jíst nebudu, teď jsem se přecpal sladkým, tak nevečeřím, teď chci spát, teď si chci odběhnout do pokoje…).

Do jisté míry je to samozřejmě relevatní. Malé děti nám ze životem dokážou pěkně zatřást a je potřeba na jejich potřeby brát ohled. Přece malé miminko během jídla nenecháme řvát hlady. Stejně tak nemusíte vést hodinové rozhovory s batolem u stolu a rozebírat s ním, jaký dnes mělo den. Akceptujme jejich potřeby, učme je ale i zároveň akceptovat ty naše.

Dobrým pomocníkem je naše zaběhnutá rutina a čas jídla. Pokud děti budou vědět, kdy se jí a jak dlouho se jí, bude pro ně stolování o to jednodušší.

Na druhou stranu jste to vy, kteří budou děti učit základům etikety. Držet příbor, neběhat kolem stolu a neodbíhat si hrát, umět použít ubrousek nebo sníst jídlo tak, aby z toho měli požitek i ostatní a nemuseli poslouchat u stolu mlaskání a krkání. Vy jako rodiče nastavujete pravidla. Vytvořte si taková, která vás jako rodinu nebudou svazovat, ale pomáhat. S jedním dítětem se to bez nastavení pravidel dá nějak zvládnout. Čím více vás u stolu bude, tím náročnější to pro všechny zúčastněné bez pravidel bude.

Nenutím, chápu

Pokud máte dítě, které nerado jí nebo sní jen velmi omezený počet potravin, může být stolování náročnou disciplínou. Sama mám doma jedno velmi konzervativní dítě, které má velké problémy s novými věci. Můžu říct, že od roku a půl do témeř pěti let nemělo v podstatě cenu mu nabízet něco nového. A už vůbec ne ho nutit. I my jsme měli samozřejmě pár scén a probrečených večeří i obědů. Jak šel ale čas, ochota alespoň ochutnat se zlepšovala. Doteď to sice není žádný nadšenec do poznávání nových chutí a ani velký jedlík, určitý posun zde ale je.

V tomto se mi moc líbí francouzský přístup, který vychází v podstatě z toho, že fobie z nového je u dětí normální vývojová fáze, která přejde. Stačí dostatečně dlouho nabízet dítěti rozmanitá jídla, nechat je aspoň ochutnat a jednou tomu na chuť prostě přijde. A i když třeba úplně nepřijde, naučí se danou potravinu sníst bez scén a odmítání.

Možností, jak dětem nabízet a zavádět potraviny je dost. Nejdůležitější je podle mě ale trpělivost a snaha neznechutit dětem jídlo nucením. To totiž společné stolovaná rozhodně nezpříjemní.

A jak si společné jídlo kromě prostřeného stolu zpříjemnit? Ať máte jedlíky nebo ne, mějte u jídla pohodu. Můžete si povídat příběhy, historky ze dne, různé slovní hry, plánovat výlety a dovolené. U nás jsou třeba velmi oblíbené hlášky z filmů a často se naše společné jídlo podobá spíš divadelní scéně. Na někoho můžeme být možná až moc hluční, myslím ale, že třeba v Řecku bychom docela zapadli. 🙂

 

Společný čas, společná zábava

Když jsem se dětí ptala, jestli se jim líbí společné jídlo, koukali na mě jak z jara. Vždyť je to přece samozřejmost. Když jsem se zeptala, co se jim na tom nejvíc líbí, tak řekly jednoznačně, že to, že jsme spolu. Děti společné jídlo milují. Jsou rády, když jsme s nimi, když se jich ptáme, jak se měly, co prožily. A kde jinde to probrat než u dobrého jídla.

Užívejte si společný čas, dokud ho máte. Možná se teď plácáte v probrečených nocích, v plínách a bolavých zubech a společné jídlo je jednou velkou katastrofou, protože potřeb je mnoho a vy máte jen jedny nervy. Nebo jste ve fázi, kdy se potřebujete alespoň večer v klidu najíst a jíte až po uložení dětí. Vše má svůj čas. Pokud to teď nejde, netlačte na pilu, ale ani společné jídlo do budoucna nezavrhněte.

Přijde čas, kdy budete chtít vyrazit společně do restaurace a pro připravené děti zvyklé z domova to bude krásný zážitek. Pro ty, které jsou zvyklé jíst jen u pohádky nebo běhat kolem stolu, to bude naopak velký šok, stejně jako pro jeho rodiče, tedy pokud nechtějí přesluhovat v baby kavárnách, kde jim podobné chování snad prominou. 🙂

Stolování s dětmi můžeme brát jako nutné zlo nebo jako skvělou příležitost, při které se spojí příjemné s užitečným. Umět stolovat je totiž víc než jen sníst jídlo. Můžeme tím děti i sebe naučit víc než si možná myslíme.

A možná, že právě společné stolování bude tou jednou z příjemných vzpomínek, na které budou vaše děti s radostí vzpomínat a budou to chtít dělat podobně i ve své rodině. 🙂

Stolování u nás doma

A jak to prakticky vypadá u nás doma, když všichni stolujeme? Máme pravidla a dodržuje je vlastně někdo?

Ano, i my máme pár nepsaných pravidel, některá se dodržují snadno, jiná si upravujeme a přehodnocujeme, tak jak to rodině zrovna vyhovuje.

Naše domácí pravidla stolování:

  1. Když se sejdeme všichni u jednoho stolu, je slušné počkat na posledního (většinou na mě), než se pustíme do jídla. Je pravda, že někdy s tím mají naše děti trochu problém a toto pravidlo opakujeme docela často. Jediný, komu dovolujeme pustit se do jídla, je hladové batole, které čekání na jídlo zatím moc nechápe.
  2. Pokud někomu jídlo opravdu nechutná, sní tu část, která mu nevadí a to, co mu opravdu nejede, alespoň ochutná.
  3. U jídla se mluví, ale klidně i mlčí, neprobíráme ale nechutnosti.
  4. Kromě osoby, která přináší další chody a podává zapomenuté věci, neodcházíme od stolu dokud nedojíme. Samozřejmě, že toto pravidlo nedržujeme na 100%, občas někdo zazvoní v době jídla, tak je třeba fajn mu jít otevřít.
  5. Dalším pravidlem, které můžeme připomínat stále a stále je, že se nad jídlem neofrňujeme. A já stále naivně věřím, že to jednou své ovoce přinese. 🙂
  6. S jídlem si nehrajeme (neházíme, neničíme).
  7. Nabíráme si tolik jídla, kolik dokážeme sníst. Případně sníme alespoň všechno maso.
  8. Když je potřeba, odcházíme se uklidnit do vedlejší místnosti.
  9. Ani mlaskání a srkání k našemu stolu nepatří.
  10. Ubrusů a ubrousků se nebojíme. Je zajímavé, že většinou ubrus zašpiním já při servírování.
  11. A mé TOP pravidlo: Vyjadřujeme vřelé díky tomu, kdo jídlo připravil!!! 🙂
e-mailovy klub mamami
E-mailový klub Mámami

Emailový klub Mámami a něco navíc

Každý čtvrtek v 7 ráno odesíláme e-mail s novým článkem. To ale není všechno. V e-mailu pravidelně posíláme také bonusy navíc, které na blogu nenajdete. Pokud o ně nechcete přijít, zaregistrujte se do klubu a můžete těšit i na svůj dárek. I dnes už svůj dárek členové dostali. Nechcete být příště mezi obdarovanými i vy?

Členství v klubu vás k ničemu nezavazuje. Pokud zjistíte, že vám naše e-maily nic nepřináší nebo nesplní Vaše očekávání, můžete se z klubu kdykoli odhlásit.

One comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *