Rozhovor s Markétou Baletkovou

Její blog patřil vůbec k prvním, které jsme před lety začaly číst. Domácí atmosféru blogu jsme si tenkrát zamilovaly úplně stejně jako nádherné hračky a oblečení, které vyráběla pro své děti. Ty nádherné věci vyrábí Markéta nejspíš dál, narozdíl od blogu, který už pár let nepíše. Nás proto zajímalo, jak se má a čím žije dnes Markéta Baletková, maminka pěti dětí. První rozhovor z naší letní série je tu a my jsme moc vděčné za upřímnost, se kterou Markét na otázky odpovídala. I díky tomu tak vznikl rozhovor, který bude jistě inspirací pro mnohé z vás.

Marki, jsme moc rády, že máme příležitost si s tebou zase po delší době popovídat. Prozraď nám, v jakém životním období jsme tě právě zastihly? 

Období života, kterým momentálně jako rodina procházíme, bych nazvala „boj o přežití“ :). Kdo si co nevybojuje, to nemá. S mužem se propadáme pod tíhou všech starostí a problémů, které s sebou život sedmičlenné rodiny přináší. Omezený „volný“ čas, který zbývá, se snažíme dělit mezi náš partnerský život, děti, své koníčky, širší rodinu a přátele. Navíc poslední rok dvě z našich školou povinných dětí zůstaly doma. Společně jsme se tak minulé léto domluvili. Já jsem dětem chtěla dopřát více času, kdy si můžou hrát, dělat věci, které je baví. A taky jsem toužila jim jako máma věnovat více času a pozornosti, protože, když se narodily dvě nejmladší holky, šly starší děti stranou. Taková byla vize :). Postupně se ukázalo, že je to náročnější, než jsem čekala a za současných okolností to prostě nefunguje. Musela jsem si připustit, že to nezvládám a s dětma jsme se shodli, že od září se zase vrátí do školy. Jsem za tuto (i když velmi náročnou) zkušenost moc vděčná.
Jsem vyčerpaná! Teď nás čeká prázdninový režim, který uteče, jako voda a od září by měla jít mladší děvčata do školky, kterou pro své děti s pár přáteli chystáme. To znamená, že já budu mít konečně prostor se věnovat sama sobě! Cítím, že si toho tolik dlužím…zkrátka musím sama sebe nasytit, abych měla z čeho dávat druhým.

Je to už pár let, co jsi se rozhodla ukončit psaní svého blogu. Ovlivnilo toto rozhodnutí nějak zásadně tvůj další život? 

Blog nepíšu už, tuším, čtyři nebo pět let. Ani nevím. Byla to jedna etapa mého života…důležitá. Až když jsem blog přestala psát, poznala jsem, kolik to bere času. Užívala jsem si, že žiju víc reálně a míň virtuálně. Zároveň mi některé ty virtuální vztahy chyběly, těšila jsem se, že časem určité lidi poznám třeba i osobně. Svět mého blogování mi toho hodně dal i vzal. Za obojí jsem vděčná…učí mě to novým věcem.

Věříme, že blog měl ve tvém životě velkou roli. Ty ale zdaleka nejsi jen jedna z prvních mama blogerek. Víme o tobě, že jsi především pětinásobná maminka. Jak vypadá dnes tvůj běžný den? 

Lota a Nora, ty nejmladší, s námi ještě spí v ložnici. Norinka se probouzí kolem sedmé. Z postele vylézáme až kolem osmé! To bylo tento rok strašně fajn…poklidná rána bez stresu vypravit děti včas do školy. Nejdřív postavím vodu na čaj, pak dám holkám snídani, abych měla čas se umít, oblíct, učesat… Pak zajdu na zahradu pro bylinky na čaj, cestou posbírám popadané meruňky, jabka, broskve nebo natrhám rybíz…co zrovna roste. Udělám snídani sobě, malé holky se průběžně umývají a oblíkají a o půl deváté budím starší děti. Ráno jsme si uděláme plán, jak proběhne dopoledne. Většinou se starší děti tak hodinu učí, já jsem jim k dispozici, když mě potřebují a zároveň u toho vařím oběd. Mladší holky se do toho všeho motají, takže docela blázinec :). V poledne si jdu s Norou lehnout, zbytek dětí má čas na pohádku. A odpoledne už probíhají kroužky, přichází tatínek a nejstarší dcera, jede se na výlet apod. Od té doby, co je venku pěkně (letos docela brzo), jsme vlastně pořád na zahradě. Poslední dva měsíce se tam děcka i učili, jíme tam, večer grilujem nebo děláme oheň, dokonce tam občas i spíme :)). U večeře se snažíme scházet celá rodina, pak se ukládají menší děti, pak je nějaký čas na větší děti a pak máme s mužem konečně čas na sebe. Většinou už jsme tak unavení, že jdem brzy spát.

Na našem blogu jsme celé jaro probíraly základy tvoření domova. Co pro tebe osobně je na tvoření domova to nejkrásnější a co je pro tebe na této práci naopak nejtěžší? 

Nejtežší je pro mě určitě budovat vztahy! Je nás doma sedm, to znamená sedm různých osobností, názorů, potřeb, přání… Hodně radosti, smíchu, kreativity, křiku, pláče, vzteku, smutku, zraňování, odpouštění. Pořád někdo na něco hraje (máme klavír a několik kytar, ve sklepě bicí), téměř každý den je tu navíc minimálně jeden kamarád nebo kamarádka. Prostě přijmout jak sebe, tak druhé se vším všudy, v naprosté pravdě, takové, jací opravdu jsme, to je pro mě práce na plný úvazek. Každý den, když lezu z postele, zvu do toho všeho zmatku a chaosu Boha, protože vím, mám zkušenost, že On tomu všemu dává smysl. Spoléhat se jen sama na sebe a své vlastní síly…na to jsem dojela už dávno. A tak čerpám (učím se to) z těch Božích!
Nejkrásnější pro mě je, že náš domov je pro mě místem , kde můžu rozvíjet svůj smysl pro krásu. Po všech stránkách. Je to pro mě prostředí, kde kvete moje ženství. Myslím, že čím dál víc. Jakoby z povzdálí sleduju Život a zároveň ho žiju. Jsem požehnaná žena!

Často se stává, že po narození dětí se žena vydá úplně jiným směrem než měla třeba původně v plánu. Něco podobného se stalo i nám. Změnily i tobě děti plány do budoucna nebo jsi díky nim našla nový směr, kterým se chceš dál ubírat?

Já jsem se před narozením dětí žadným směrem nestihla vydat :). Byla jsem v prváku na vysoké, když jsem otěhotněla. Takže já už jsem se utvářela společně s dětma. Spíš bych řekla, že mateřství mi poskytlo prostor k tomu, abych zjistila, že to, co mě vždycky bavilo a naplňovalo, můžu dělat dál i v „dospěláckém“ světě. Když můžu tvořit, moje duše se raduje!

Marki, díky moc za rozhovor

Určitě by vám neměly uniknout ani další rozhovory se Zuzkou Čuhaničovou, Nikou Macinskou, Gabrielou Bartošovskou a Andreou Tengler.

18 comments

  1. Veronika P. says:

    Jé, moc děkuju za rozhovor s Markétou a malé nahlédnutí k ní! Její blog jsem četla a stýská se mi, dodnes na to s lítostí myslím, že její blog skončil. Tohle mě potěšilo…
    V.

  2. Iveta says:

    Veľmi vám ďakujem za rozhovor s Markétkou❤. Asi si ten rozhovor aj vytlačím 😄 Tiež som sledova jej blog. Markéta je pre mňa veľkým povzbudením. Tiež mám 5 detí a rok som učila doma. Teraz nastúpi do školy aj druhá dcéra, tak to riešime doma s manželom, či v tom budem pokračovať ďalej alebo nie. Dôvody som mala rovnaké ako Markéta, ale je to riadny zaberák. Ďakujem. Krásne leto želám 🌞🏄🏊💐

  3. Ilona says:

    Jé, Markétka Baletková, sledovala jsem jí kdysi na blogu a to ještě měla jen 3 děti !
    Páni, už 5 a jak už vyrostly !
    Moc ráda jsme si s ní přečetla rozhovor , děkuji!
    Těším se na další !
    P.S. Hlas do soutěže poslán 🙂

  4. Ilona says:

    Jé rozhovor s Markétkou Baletkovou, také jsem jí sledovala na blogu a to měla jen 3 děti !
    Páni, teď už 5 a jak vyrostly!
    Moc ráda jsem si sní přečetla Váš rozhovor a těším se na další!
    p.s. Hlas do soutěže poslán.

  5. Děkuju moc, udělali jste mi velikou radost, Markétčin blog jsem milovala, byl pro mě velkou inspirací a moc mě mrzelo, když skončila, i když důvody proč chápu. Jsem ráda, že jsem jí mohla po letech zase vidět. Marki

  6. Lucie Living says:

    Moc děkuji za rozhovor s Markétou, její blog byl velkou inspirací a chybí mi :-). Markéta má můj velký obdiv a jsem moc ráda, že jsou všichni v pořádku a moc jim to sluší! Krásné dny!

    • Luci, díky moc za zpětnou vazbu. Jsme moc rády, že jsme tolika čtenářkám udělaly našimi rozhovory radost. A souhlasíme, Markét má i náš obdiv a jsme moc rády, že jsme měly možnost takového milého povídání. I vám všem domů krásné dny. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.