Domů » blog

Archiv pro štítek: blog

Vaše báječné oslavy

Myslím, že moje láska k oslavám se musela zrodit přesně v den mého narození. Na svět jsem přišla den po oslavách Mezinárodního dne žen a především po proběhlé oslavě narozenin mého táty, který své narozeniny tenkrát slavil v předvečer svých narozenin. Pokud jste se teď do toho úplně nezamotali, asi jste si spočítali, že jsem se svému taťkovi narodila přesně k narozeninám. Moje narození tedy bylo rámováno oslavami a zároveň (stejně jako to vaše), bylo důvodem k oslavě. Není to krásné? Oslavy zkrátka patří do našich životů. Jsou něčím zvláštním, uprostřed všedních dní a mají v našich životech své zvláštní místo. I proto jsme je nemohly vynechat z naší série o ZÁKLADECH TVOŘENÍ DOMOVA, které tímto měsícem končí. Ano, je to tak. Zvládly jsme to a jsme na konci, tak to pojďme pořádně oslavit. Cíl měsíce je tentokrát jasný. Přejeme si, abyste si i vy užili vaše báječné oslavy.
Číst více

Jste krásná, vytvořte i krásný domov

Nevím, jestli se pohybujete na sociálních sítích, ale pokud ano, jsem si docela jistá, že vaší pozornosti neunikly dvě. Instagram a Pinterest. Obě sítě jsou plné fotografií domovů, oblečení, žen nebo třeba přírody. Specifikem obou těchto sociálních sítí je to, že asi z devadesáti procent jde vskutku o krásné fotografie a hrubým odhadem jsou z devadesáti procent uživatelé těchto sítí, ženy. Jak to vím? Jednoduše. Patřím mezi aktivní uživatele. 🙂

Obzvlášť instagramu je občas vyčítáno, že zachycuje nereálný obraz života, protože na něj vkládáme fotografie, které s naším reálným životem nemají příliš společného. Já si to ale úplně nemyslím. Jsem přesvědčená spíše o tom, že je to přirozenost nás žen, vnímat, oceňovat a zachycovat krásu okolo sebe. Ano, samozřejmě, že celé dny nesedíme u krásného hrníčku s kávou, vedle kterého je decentně položená zelená větvička. To ale neznamená, že těch pět minut denně se tím hrníčkem doopravdy nekocháme. I s tou větvičkou.

Celý měsíc jsme si na blogu povídaly o ženské kráse, o tom jak v sobě krásu můžeme pěstovat, jak si jí vážit a jak si jí užívat. Dnešní, poslední květnový článek věnujeme tomu, jak vnášet krásu i do prostředí, ve kterém se pohybujeme a kde žijeme. Pokud se naučíte vnímat to, že jste opravdu od podstaty krásná, bude pro vás přirozené tvořit i krásný domov.
Číst více

Jak vařit bez stresu a v uklizené kuchyni?

Moje kuchyňské a kuchařské začátky byly jedním slovem krušné. Nebo jinak. Byl to jeden velký chaos. O nějakém jídelníčku a nákupním systému jsem si mohla nechat jen zdát. To ale nebylo zdaleka to jediné a nejhorší. Při každém vaření připomínala moje kuchyně válečný prostor a já jsem si taky po každém kuchařském výkonu připadala jako po bitvě. A pak k těm bojům přibyly i děti a mně došlo, že takhle to dál nepůjde. Bylo potřeba vzít to celé jinak, znovu a od začátku. A víte co? Ono to najednou šlo.

Z místa, které mě stresovalo se stalo nejoblíbenější místo našeho domova. Ne tak dobře, postel mám ještě raději 🙂 Přes den jsem ale nejraději právě v kuchyni. Koneckonců i teď, když píšu tenhle článek, nesedím ve své domácí pracovně, ale u našeho kuchyňského stolu. Pokud jste v podobné situaci jako já před pár lety, bude dnešní článek právě pro vás. V několika bodech se vám pokusím shrnout, co mi pomohlo vytvořit z naší kuchyně místo plné pohody. Věřím, že stejně budou fungovat i v té vaší. Číst více

Udělejte z jídla svoji každodenní radost

Nebudeme lhát. Na březen jsme se těšily. Jeden z důvodů je samozřejmě ten, že v březnu oficiálně začíná jaro (naše nejoblíbenější roční období), a ten druhý je série článků na téma JÍDLO. Právě jídlo je totiž naše každodenní radost. Se vším, co k němu patří. Velký podíl na tom má jistě naše máma. O teplé jídlo u nás doma nikdy nebyla nouze. A naše máma nejednou překvapila otázkou nějakou z našich kamarádek, zda nemá hlad a jestli by si dala raději kuře na paprice nebo špagety. Obojí bylo samozřejmě uvařené na sporáku. Jen tak. V úterý odpoledne.

I naše babička má jistě velkou zásluhu na tom, jak pozitivně vnímáme jídlo a vše s ním spojené. Asi nikdy jsem nikoho neslyšela s takovou láskou mluvit o jídle, jako to dělávali každé ráno babička s dědou. Zatímco jsem ležela v teplých peřinách, oni si už  v kuchyni láskyplně povídali o tom, co bude dnes k obědu. S láskou k jídlu i k sobě navzájem. Babička vařila každý den ve svých velkých hrncích. Tak velkých, že se v podstatě každý mohl kdykoliv zastavit a přijít. Kromě vřelého uvítání dostal také talíř dobrého jídla. I díky pohostinnosti tak žádný kousek jídla nikdy nepřišel nazmar.

Musím upřímně říct, že vyrůstat v prostředí, kde neustále něco bublalo a vonělo pod pokličkou a židle u stolu nikdy nebyly prázdné, bylo jedním slovem krásné. A taky velmi inspirující. Číst více

Zamilujte si svůj vlastní domov

Nevíme, jak jste to měla v dětství vy, ale co my si pamatujeme, u nás doma se pořád něco vařilo, hodně často hřály svíčky a hrála hudba, všude bylo uklizeno, prádlo bylo vyprané i vyžehlené a s návštěvami se dveře netrhly. Náš domov, byl místo, kde vládl  činorodý bzukot, kde všechno šlapalo a klapalo tak nějak skoro samo.

A pak jsme se vdaly, zavřely za sebou dveře vlastních bytů a zjistily, že tak nějak samo nejde vůbec nic. Věděly jsme zhruba co a jak dělat, co je potřeba, ale všech těch úkolů a povinností, které jsme najednou měly obsáhnout bylo nějak víc, než jsme si vůbec dokázaly představit. Nějak jsme vůbec nevěděly, jak to všechno stihnout k běžnému zaměstnání a škole a nezbláznit se.  A to jsme tenkrát ještě neměly děti…

Číst více