Máme štěně. A vše je u nás jinak. Posledních pár měsíců je u nás mnoho věcí jinak. S náročnějším pracovním podzimem přišel do naší rodiny kromě jedné mononukleózy i další člen a já si po pár dnech uvědomila, že je u nás tak trochu chaos a já znovu musím najít nový řád naší rodiny. První dny a týdny mi přišly velmi blízké šestinedělí s miminkem. Na druhou stranu to bylo v něčem o dost jednodušší (nemusím kojit :-), na druhou před námi vyrostly nové výzvy a obavy. Prostě máte doma malé miminko, o které se najednou musíte starat, hrát si s ním a učit spoustě novým věcem.
A jak to tak s novými začátky a velkými změnami bývá, než se vše usadí, můžete mít pocit, že je ve vašem životě najednou pořádný chaos. Nic nestíháte, nic není jako dřív a vy nevíte, jak by to vlastně nejlépe mělo vypadat a fungovat. Každý den je jiný a vše, co jste dřív v pohodě už nějak stíhala, najednou nestíháte. Advent jsem tak prožila ve znamení loužiček, očkování a sžívání se všemi členy rodiny. Mimo jiné jsme řešili i zdravotní komplikace ostatních členů rodiny. Pečení cukroví i větší úklid musel jít stranou. Stranou šlo ale i pár jiných věcí.
