Bylo úterý dopoledne. Děti byly ve škole a školce a my jsme zrovna dokončily telefonní konzultaci s jednou naší klientkou, se kterou jsme naplánovaly organizaci její kuchyně. Po té jsme se pustily do plánování dalších jarních projektů, když najednou jedné z nás zavolal muž se zprávou, že od zítřejšího dne se uzavírají školy. A v tu chvíli nám bylo jasné, že najednou bude všechno jinak. Všichni jsme sice o hrozbě pandemie věděli už nějakou dobu. Nikdo ale nebyl schopen říct, zda opravdu dorazí a v jakém rozsahu ovlivní naše životy. To koneckonců nedokážeme plně říct ani dnes. Jen všichni tušíme, že ten dopad bude obrovský, a to v mnoha směrech. Nicméně teď bylo nutné především ze dne na den vyřešit, jak budeme jako rodina fungovat v novém režimu. Tedy tak, abychom tohle náročné období všichni přečkali bez větší újmy. Téměř ihned mi bylo jasné, že nejdříve ze všeho budu muset pro svoji rodinu vytvořit úplně novou denní rutinu. I když i já jsem si ty první dny ze všeho nejčastěji pokládala otázku: „Jak to mám „doprčic“ všechno zvládnout?“
