Domů » Archivy pro Březen 2018

Archiv pro měsíc: Březen 2018

Pět oblíbených receptů, které budete milovat i vy

Celý měsíc jsme na blogu probíraly téma JÍDLO. Psaly jsme o tom, jak si z jídla udělat každodenní radost, jak jídlo nakupovat a plánovat i o tom, jak v kuchyni udržovat pořádek a řád a jak si užít stolování (nejen) s dětmi. Na dnešní den jsme vám slíbily tak trochu jiný článek. Z našeho instagramu i facebooku už víme, že jste se na něj těšily a nám je jasné proč. Rozumíme vám. Inspirace na rychlé a přitom dobré jídlo není nikdy dost. Zvlášť pokud vaříte téměř denně, stejně jako my. Připravily jsme pro vás tedy pět našich oblíbených receptů, které jsme si samy zamilovaly a jsou tak již stálicemi v našich kuchyních. Věříme, že i u vás se aspoň některý z nich zabydlí.  A ještě jedno malé upozornění. Dnes určitě dočtěte až na úplný konec článku, protože tam na vás čeká slíbené překvapení. 🙂 Číst více

Prostíráme a stolujeme. Děti vítány

Miluji krásně prostřené stoly v historických filmech a seriálech, u kterých se sejde aristokratická rodina a vychutnává si několikachodové menu z porcelánu na míru a maso si krájí stříbrnými příbory.  Nebo ty filmové záběry spokojené rodiny, která se o Vánocích sejde u slavnostního stolu. Všichni se baví, vtipkují a občas se strhne i parádní rodinná hádka. Nevím, jestli to máte podobně, ale  mimo děj se vždy kochám i prostředím, ve kterém se to vše odehrává. Sednout si k čistě prostřenému stolu je prostě pokaždé malý svátek.

Samozřejmě, že realita vypadá často trochu jinak, tak nějak víc syrově, kde nejde vždy vše podle představ. Na druhou stranu si myslím, že právě prostředí, ve kterém je nám dobře, může být i naší realitou. A nemusíme se zrovna kvůli tomu přestěhovat na anglické panství a shánět zlaté svícny. Umět si spolu sednout k prostřenému stolu a užít si jídlo a vzájemnou společnost  můžeme klidně i v paneláku. Je to totiž jen na nás, jaké si to doma uděláme. Společné stolování je jedna z velkých součástí rodinného života. I toto znamená tvořit společně domov. Číst více

Jak vařit bez stresu a v uklizené kuchyni?

Moje kuchyňské a kuchařské začátky byly jedním slovem krušné. Nebo jinak. Byl to jeden velký chaos. O nějakém jídelníčku a nákupním systému jsem si mohla nechat jen zdát. To ale nebylo zdaleka to jediné a nejhorší. Při každém vaření připomínala moje kuchyně válečný prostor a já jsem si taky po každém kuchařském výkonu připadala jako po bitvě. A pak k těm bojům přibyly i děti a mně došlo, že takhle to dál nepůjde. Bylo potřeba vzít to celé jinak, znovu a od začátku. A víte co? Ono to najednou šlo.

Z místa, které mě stresovalo se stalo nejoblíbenější místo našeho domova. Ne tak dobře, postel mám ještě raději 🙂 Přes den jsem ale nejraději právě v kuchyni. Koneckonců i teď, když píšu tenhle článek, nesedím ve své domácí pracovně, ale u našeho kuchyňského stolu. Pokud jste v podobné situaci jako já před pár lety, bude dnešní článek právě pro vás. V několika bodech se vám pokusím shrnout, co mi pomohlo vytvořit z naší kuchyně místo plné pohody. Věřím, že stejně budou fungovat i v té vaší. Číst více

Jak si přirozeně a jednoduše naplánovat jídelníček? Aneb nakupujeme, plánujeme a neplýtváme

Většina lidí, které znám, se velmi ráda dobře nají.  Zvlášť, když je někdo pohostí. Komu by se to také nelíbilo, že? S přípravou, plánováním a nakupováním už to bývá trošku horší. A nakupovat a vařit každý den není úplně hobby, které by všechny bavilo. A když navíc nejste plánovací nebo kreativní typ a za 10 minut 12 stojíte před ledničkou a opravdu nevíte, co uvařit, na dobré náladě a chuti vařit to prostě nepřidá.

Já plánovací typ nikdy moc nebyla a intuitivní a chaotické nákupy jídla u mě byly na denním pořádku. Někdy jsem do obchodu běžela i 2-3x denně a stejně jsem doma přemýšlela, co vlastně uvařím. Ani nevíte, jak mě to ubíjelo a frustrovalo. Velký vliv na to samozřejmě mělo to, že když jsme se ocitla ve své domácnosti, žádná velká kuchařka ze mě prostě nebyla. Já byla totiž vždy spíš přes svačiny. Ty mi docela šly. Ale tříchodové menu? A k tomu další jídlo na večeři? Není to náhodou na jeden den nějak moc? A toto dělat celý týden?  Den za dnem a dokonce si zvát i hladové hosty? Jejda, to už zavání náročnou prací plnou stresu a chaosu.

A to, co přišlo s dětma, bylo ještě zajímavější. Konzervativní chutě, kašičky, vyvážená strava a odmítání jídla, experimenty s jídlem a velké množtsví zbytků…  Takhle to dál prostě nešlo. Chtě nechtě jsem musela  přijít na to, jak z toho ven.

Co mi pomohlo si jídlo zorganizovat, nevařit pořád to samé a zároveň zbytečně neplýtvat jídlem? Sepsala jsem pro vás pár tipů, které mi ulehčily život. Díky tomu už nemusím dvakrát denně běhat do obchodu a nehroutit se před každým jídlem, co budu vlastně vařit. Když navíc vím, co vařím, můžu si i jídlo více vychutnat a dokonce nám ubylo i zbytků a prošlých potravin.

Jak tedy  přistupuji k plánování jídla?

Číst více

Udělejte z jídla svoji každodenní radost

Nebudeme lhát. Na březen jsme se těšily. Jeden z důvodů je samozřejmě ten, že v březnu oficiálně začíná jaro (naše nejoblíbenější roční období), a ten druhý je série článků na téma JÍDLO. Právě jídlo je totiž naše každodenní radost. Se vším, co k němu patří. Velký podíl na tom má jistě naše máma. O teplé jídlo u nás doma nikdy nebyla nouze. A naše máma nejednou překvapila otázkou nějakou z našich kamarádek, zda nemá hlad a jestli by si dala raději kuře na paprice nebo špagety. Obojí bylo samozřejmě uvařené na sporáku. Jen tak. V úterý odpoledne.

I naše babička má jistě velkou zásluhu na tom, jak pozitivně vnímáme jídlo a vše s ním spojené. Asi nikdy jsem nikoho neslyšela s takovou láskou mluvit o jídle, jako to dělávali každé ráno babička s dědou. Zatímco jsem ležela v teplých peřinách, oni si už  v kuchyni láskyplně povídali o tom, co bude dnes k obědu. S láskou k jídlu i k sobě navzájem. Babička vařila každý den ve svých velkých hrncích. Tak velkých, že se v podstatě každý mohl kdykoliv zastavit a přijít. Kromě vřelého uvítání dostal také talíř dobrého jídla. I díky pohostinnosti tak žádný kousek jídla nikdy nepřišel nazmar.

Musím upřímně říct, že vyrůstat v prostředí, kde neustále něco bublalo a vonělo pod pokličkou a židle u stolu nikdy nebyly prázdné, bylo jedním slovem krásné. A taky velmi inspirující. Číst více