Rok po naší svatbě k nám na týden přijela tříčlenná rodina z Kanady. A na mě padla role hostitelky, průvodkyně a když nebylo zbytí, tak i tlumočnice. Upřímně? Zážitek to byl krásný, silný a intenzivní. 🙂 Co mne jako hostitelku v té době velmi překvapilo, že jakmile návštěva dorazila, trochu se všichni osvěžili, tak hned chtěli pomáhat v kuchyni. Ani netušíte, jak jsem z toho byla nervózní. V našich končinách bylo přece normální, že hostitelská rodina a zejména žena je ta, která všechny opečovává, stará se, aby nikomu nic nechybělo a do kuchyně nikoho nepouští. Jenže nepusťte je do kuchyně, která je propojená s jídelnou a navíc průchozí ze tří stran. A pro ně zase bylo přirozené, že se automaticky zařadí do chodu a budou pomáhat. Dokonce se jeden večer zase ujali večeře oni a já byla ta, která pomáhá. A přiznám se, že po pár dnech mi tento přístup začal být dost sympatický. 🙂

Tato vzpomínka mne přivedla k přemýšlení, jak se chovat jako host i hostitelka, aby nám všem bylo co nejpříjemněji? Jsou dnes ještě vůbec nějaká pravidla chování? Věřím, že všichni tak nějak tušíme, co se má  a co ne. Nejsme sice svázání přesnými a striktními pravidly, které musí dodržovat všichni kteří chtějí poobědvat s britskou královnou. Na druhou stranu není špatné si občas připomenout, že i na oslavě můžeme používat slušné chování. 🙂 Číst více