Jak se cítit doma dobře

domov

„Domov je dílo, překrásné stejně jako přetěžké. A každodenní.“ Miroslav Horníček

Co se vám vybaví při slově domov? Idylické místo plné klidu a porozumění? Místo, kde je vše na správném místě, kde voní čerstvě upečený moučník a všichni se na sebe usmívají?

To, co poslední dny zažívám já, se té idylce moc nepodobá. Sotva se jedno dítě dostalo po týdnu z nachlazení, druhé si zlomilo nohu. A do toho nám tu pobíhá batole, které na sebe strhává pozornost a dělá všechny ty batolecí věci, které jsou jak hrozně roztomilé, tak i ty, které vás dokážou totálně odrovnat. Mám pocit, že mezitím vlaju a přebíhám a hasím to, co zrovna nejvíc hoří. A přiznávám, že jsem opravdu ráda, když je večer všechny uložíme a je chvíli ticho. Prosté ticho bez požadavků a potřeb, bez stěhování nábytku, vylitého pití a vyházených šuplíků. Je i toto domov?

domov

Co je to vlastně domov?

Věřím, že oboje je to ONO. Domov totiž není něco statického, co si vytvoříme a máme to. Je to organismus. Něco, co neustále vytváříme, někdy lehce, jindy s vypětím všech sil. Tak jako celý náš život. Stejně jako jsou dny, které plynou v pohodě, jsou i takové, kdy na nás vše padá. A tak jako si můžeme užívat veselé dny plné smíchu a slunce, v těch náročných se zase můžeme učit trpělivost a vytrvalosti. A tvoření domova je právě takové.

Nad tím, co pro mě znamená domov, jsem přemýšlela hodně dlouho. Zjistila jsem, že je to vlastně jedna ze zásadních věcí, která nás ovlivňuje pro další život.

Domov je první místo, které po narození poznáváme a je to i místo, kde by chtěli lidé umřít. Je to místo, odkud utíkáme nebo kam se rádi vracíme. Je to místo kde žijeme, ale jsou to i naši blízcí, rodina, přátelé, zázemí. Domov je prostor, kde se socializujeme, vytváříme vztahy, učíme se komunikovat nebo projevovat své emoce.

Domov je naše první seznámení se světem. A to už je docela hodně důvodů, proč bychom si ho měly hýčkat a starat se, ne? 🙂

Co není domov?

Bydlet můžeme na mnoha místech, ale nemusí to být náš domov. A asi už tušíte, že ani velký dům plný nejlepšího vybavení a drahých věcí také nemusí být nejkrásnějším domovem. Stejně tak jako dům plný lidí nemusí být lepším domovem než malý byt jednoho člověka. Není to o velikosti, množství a velkých gestech. Tvoření domova je často mravenčí práce, která není mnohdy vidět, ale stojí za to. Na druhou stranu tvoření domova nemá být jen stresem a těžkou koulí u nohy. Domov není neustálé uklízení, které štve všechny okolo nebo stálé organizování všech členů rodiny. Tvoření domova se má odrážet v tempu rodiny, vycházet z nás a být něčím přirozeným. A rozhodně by to neměl být nudný stereotyp. Tak jako se mění  naše potřeby, tak se bude měnit i tvoření domova. Tak se toho nebojme, ale užijme si to, i když je to někdy fičák. 🙂

domov

Jak se cítit doma dobře?

Domov má být hnízdem, ale určitě ne zlatou klecí. Když postavíte dům, ještě to neznamená, že je to domov. Domov z něj tvoří lidé. A to jste vy. Vy jako žena (muž), vy jako partneři a manželé, vy jako rodina. Máte jedinečnou příležitost vytvořit z bydlení domov. Abyste ho ale mohly tvořit, musíte mít svobodu ve tvoření. Když se domů budete rády vracet, budete si ho i rády tvořit. A to stejné platí i naopak. Pokud to své doma nerady tvoříte, když je vše v pořádku, jak to chcete zvládnout, když přijde nemoc a jiné těžkosti? Ano, výsledky vidíme všude. Někteří to nezvládnou.

A jak se doma vlastně cítit dobře? Sama jsem odpověď shrnula do pěti bodů. Můžete to mít podobně jako já, ale také nemusíte.

1. Bydlet tam, kde se cítím bezpečně

Domov je místo, kde se cítíme bezpečně. A nejde jen o tu malou buňku, kde bydlíme zrovna my, ale jedná se o celou čtvrť, kraj, část země. Stejně tak, chceme žít s lidmi, se kterými se cítíme v bezpečí. A pro děti je to jedna ze základních potřeb. Pokud budou mít bezpečný domov, nebude je v budoucnu svazovat strach a nedůvěra.

2. Mít svobodu být doma

Domov, děti a domácnost byla v minulosti vždy úloha žen.  Ať se nám to líbí nebo ne, je to tak. Ženy ostatně ani moc možností neměly. Jejich život vypadal asi takto. Budeš poslouchat rodiče, vdáš se a budeš poslouchat muže. A hlavně budeš doma. Někomu tento způsob života vyhovoval a byl spokojený. Proč ne.

Ne, že by ženy nebyly schopné, ony byly, stejně jako dnes. Jen měly jasně vymezené pole působnosti. Tak jako to bylo i ve společenských vrstvách.  Byly ale ty, které chtěly i něco jiného. A byli i muži, kteří je v tom podporovali. Díky  změnám ve společnosti můžeme i my dnes žít jinak. Domov už nemusí být naše jediné vyžití a není to zlatá klec. Můžeme chodit do školy, cestovat, žít venku. Možností máme hodně. A je na nás, jaké si určíme priority. Tím, že domov už není jediné místo vyžití ho můžeme buď zanedbávat, nebo si ho naopak o to víc užívat, vážit a brát znovu jako výsadu. A mám pocit, že právě této možnosti přicházíme znovu na chuť. 🙂

3. Mít čas být doma

Pokud chceme tvořit domov, měly bychom na něj mít čas. Stejně jako na všechno, čemu se chceme věnovat. Každý máme samozřejmě priority někde jinde. Každý má asi i trochu jinou představu o tom, jak má domov vypadat. A je to v pořádku. Co tím ale chci říct je, že pokud chceme tvořit domov a jsme rozlítané tak, že nevíme, kdy je ráno a kdy večer a děláme vše proto, abychom se doma vyskytovaly co nejméně a zároveň bychom ten domov chtěly mít, něco je asi špatně. Důvody můžou být různé a jen vy asi tušíte, kde je zakopaný pes. Možná jen potřebujete povzbudit, možná je potřeba udělat radikálnější kroky. Bez času a energie se domov ale opravdu tvoří těžko. 🙂

4. Mít inspiraci v druhých

Jak jste přišly na to, jak tvořit domov? Sami od sebe? Metodou pokus-omyl? Možná. Možná se ale inspirujete jinými domovy a hlavně lidmi, kteří je tvoří. Možná si nesete skvělý model z rodiny nebo jste jako malá ráda chodila na návštěvu ke kamarádce, kde to vždy krásně vonělo a všichni se k vám hezky chovali.

Na internetu najdete dnes spoustu inspirace, jak si útulně zařídit byt a dům nebo si můžeme koupit spoustu skvělých knih, jak vyladit interiér a jak postavit nábytek. Když ale chceme vidět, jak vypadá domov, musíme to zažít. To z fotek nevykoukáte. Jakmile někam přijdete, dýchne na vás nějaká atmosféra. Pokud se vám na daném místě líbí, přemýšlejte proč. 🙂

A je skvělé, že když budete tvořit vy, můžete být zase být skvělou inspirací pro ty, co inspiraci hledají.

5. Být spokojená sama se sebou

Když má člověk čas, chuť a inspiraci, je to skvělé. Pokud si ale není jistý sám sebou, jde to všechno trochu hůř. Každá máme svá slabá a silná místa a je to v pořádku. Nejsme dokonalé. Nenechme se ale strhávat slabostmi a starostmi.  Právě domov může být skvělým místem, kde si můžeme vytvořit prostor, se kterým budete sama spokojená. Pokud máte možnost bydlet ve svém vlastním, buďte paní svého domu. A budťe na to hrdá. Že nevíte, kde začít? Od toho tu jsme a moc rády vám s tím pomůžeme.

domov

Váš domov může být jedinečný a inspirující. A my vás k tomu chceme moc povzbudit. Nebojte se toho. Zažíváte zrovna  dny plné nemocí a prodělých nocí? Neznamená to, že byste domov právě teď netvořily. Tvoříte a ani nevíte jak. Možná teď nemáte úplně čas shánět čerstvé květiny a koš s prádlem se vám zvětšuje neskutečnou rychlostí. Tyto stránky jsou tu právě proto, abyste se pod tím vším nezhroutila a nerezignovala. Kašel odejde, teplota klesne a vy zase budete mít chuť upéct ten skvělý koláč. A nechte teď třeba ty druhé, ať jsou inspirací vám.

Budeme moc rády, když nám napíšete, co pro vás znamená domov?

A co pomáhá vám cítít se doma dobře?

Těšíme se na vaše postřehy a komentáře. 🙂

 

Pokud se vám na blogu líbí a nechcete, aby vám unikla nějaká novinka, nechte nám svůj email. Každý čtvrtek ráno vám přijde do schránky nový článek. Blog teprve začíná, ale už velmi brzy pro všechny členy našeho emailového klubu chystáme překvapení a bonusy.

5 comments

  1. Leňajs says:

    Zdravím,
    po pravdě, v poslední době nad tím, co je domov a co pro mě znamená přemýšlím velmi často. Dá se říct, že nad tím přemýšlím proto, že co se mi narodil syn, velmi ráda s ním jezdím k našim. Snažím se minimálně jeden víkend v měsíci a velké časti všech prázdnin. Pravdou je, že, i když jsem už nežila u našich, snažila jsem se ten měsíční interval urdžovat i jako bezdětná. Rozhlížím se a koukám, kdo z mých vrstevníků to tak taky má? A proč to tak vlastně mám? Chvíli nechat o sebe pečovat a jindy zase pečovat o naše. Jak to kdo potřebuje. Je tam les mého dětství. Když jsem tam, nikdo a nic mi nechybí. Je to pro mě oáza. Ačkoli se s našima často názorově zcela rozcházíme a mnoho společných zájmů nemáme, tak dovedeme i jen tak potichu popíjet kafe. Je to pro mě místo přijetí. TOHLE bych chtěla vytvořit svému synovi.
    Jo a úplně nejlepší na domově (u našich) je, že se můžu kdykoli sbalit a odjet. I když to místo a naše miluju, jako dospělák přecejen potřebuju to „svoje“ 🙂
    Snad to není komentář úplně off topic 🙂
    L

    • Děkujeme moc za komentář. Mimo rozhodně není. Myslím, že předat dětem to, že domov je místo přijetí je jeden z nejlpších darů do života. Přejeme, ať se to daří a užíváte si společné chvíle. 🙂

  2. Jitka says:

    Moc pěkné téma 🙂
    Pro mě je domov místo, kde se cítím bezpečně, místo o kterém vím, že se tam můžu kdykoliv vrátit a mám tam lidi, kteří mě přijímají a mají rádi takovou jaká jsem.
    K Vánocům mi má 11ti letá dcera dala krabičku s nápisem „láska dělá z domu domov“ …. a o tom to myslím je 🙂
    Jitka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.