Máte v diáři čas pro rodinu?

Celé září se na blogu věnujeme rodinné organizaci a všemu, co s ní souvisí. Psaly jsme o tom, jak zvládnout ráno, které bývá kritickým okamžikem v každé rodině. Zmínily jsme nástroje, které nám samotným pomáhají organizovat naše dny. Nezapomněly jsme ani na velké téma každého školního roku – svačiny. V dnešním článku se tak trochu oklikou vrátíme k poslednímu srpnovému článku, ve kterém jsme psaly o prioritách i rodinných cílech. Máme totiž za to, že vypravením dětí do školy a organizací kroužků a logistiky vyzvedávání, to pro nás jako pro rodiče rozhodně nekončí. V dnešním článku se tak budeme věnovat tomu, co považujeme za jednu z nejdůležitějších věcí v každé rodině. A to je společný čas.

Jaký je vůbec náš společný čas? Jak jako rodina žijeme odpoledne a k večeru, když se po celém dni doma sejdeme? A sejdeme se vůbec? Jak trávíme chvíle u jednoho stolu? Povídáním nebo kontrolou mobilních telefonů? Kladete si někdy podobné otázky? My ano. A když se snažíme odpovídat opravdu upřímně, občas to není úplně příjemné. Jsme si ale docela jisté, že mobilní telefony samy o sobě jsou v tom docela nevinně. Za to, jak plánujeme svůj čas, své úkoly, svoji práci i odpočinek, i za to jak se nám daří své plány plnit, jsme zodpovědní především my samy.

Já si to sním v obýváku

Společné jídlo. Naprostý základ společného rodinného času. V amerických filmech určitě. Pokud ale žijete v rodině, určitě víte, že to není vždycky taková idylka jako svátek Díkůvzdání. Je vlastně docela jedno, jestli máte doma batole a miminko nebo tři puberťáky. Všechno má svoje. Malé děti většinou nejsou zrovna vzorní stolovníci a je tak především o naší trpělivosti, jestli na společné jídlo rezignujeme nebo to budeme zkoušet i přes neúspěchy pořád znovu. My jsme rozhodně pro tu druhou možnost.

Samy na svých starších dětech totiž už dnes vidíme, že to, co se nenaučily v předškolním věku, se dnes učí daleko hůř. Puberťáka, který má týden nabitý vlastními aktivitami, tak už opravdu těžko budete najednou volat k pravidelné večeři, když tu svoji celé roky až doteď jedl zásadně sám u kuchyňské linky nebo u počítače. Nechceme říct, že je to nemožné, ale snadné to nebude určitě. Zvlášť tehdy, když i my dospělí se u jídelního stolu sotva mihneme a když už u něj sedíme, pak jedině s telefonem před sebou. O stolování s dětmi jsme psaly už v jednom z jarních článků a v tom dnešním, to říkáme znovu.

Photo by: David Vávra

Jedno společné jídlo týdně

Pokud u vás společné rodinné jídlo zatím moc nefunguje a chtěli byste to změnit, pojďte to jednoduše změnit. Není nutné dělat najednou z jídla dlouhý obřad, pokud vám to není vůbec blízké, ale věřte, že společné jídlo není rozhodně dobré jen pro to společné jídlo. Když se sejdeme jako rodina u stolu, jsme si blízko. Když navíc na tu chvíli odložíme i všechnu práci či zábavu, kterou si nosíme v těch malých krabičkách pořád s sebou, máme jedinečnou příležitost dívat se jeden druhému do očí. Nejen slyšet, ale taky vidět, co ten druhý říká, jak se u toho tváří. Najednou mnohem lépe vidíme, kdo je třeba smutný, komu se dnes dařilo, kdo potřebuje pohladit nebo povzbudit. Společné jídlo tak nenápadně, ale velmi dobře buduje rodinné vztahy.

Pokud máte rodinný program opravdu nabitý, nejspíš nebude ve vašich silách sejít se celá rodina u jídla každý večer, pokud to jen trochu půjde, chceme vás ale moc povzbudit k tomu, aby u toho společného stolu každý den seděl s dětmi (dokud o to zatím stojí) aspoň jednou za den jeden z rodičů, pokud ten druhý je třeba dlouho v práci. U nás doma se snažíme jíst společně každý den dvakrát denně. Já snídám společně s dětmi a večer se snažíme scházet u večeře už v plném počtu. Jsou ale i takové pracovní týdny (v létě častěji než v zimě) , kdy se nám podaří večer u stolu sejít se třeba jen jednou či dvakrát. I v takových týdnech se ale snažíme sejít se aspoň u tří speciálních jídlech týdne, o kterých jsem psala v tomto článku.

Photo by: David Vávra

Po práci se nepracuje

Tak nějak by to asi mělo být. Realita dnešní doby je ale spíš taková, že žádná pracovní doba vlastně neexistuje. Není žádnou výjimkou, když se celá rodina sejde společně třeba jen o víkendu a někdy ani to ne. Můžeme nad tím mávnout rukou a vzít to jako fakt, můžeme se nad tím rozčilovat a říkat si, že dřív bylo líp a času víc a nebo s tím můžeme zkusit něco udělat. Pravdou totiž je, že společný čas se nikdy jen tak neobjeví. Musíte si ho naplánovat. Je to stejné, jako když chcete začít cvičit. Musíte si pro cvičení vymezit čas a být důslední. Jinak to nefunguje.

Jak trávíte čas jako rodina, když se k večeru sejdete doma? A jsou vůbec takové večery v týdnu, kdy se jako rodina sejdete? Vadí vám, pokud nejsou? Jak vypadá váš víkend? Liší se sobota a neděle u vás doma, od běžného pracovního dne? Máte společné aktivity, které baví opravdu všechny členy rodiny (aspoň občas?)

Zkuste si na tyto otázky upřímně odpovědět a přemýšlet o nich, i když to pro vás třeba není úplně snadné. Už samotné přemýšlení o tom, co možná nefunguje v našich životech tak, jak by mělo, nám totiž často otevírá cesty k řešení.

Photo by: David Vávra

Rodinný čas u nás doma

Ani pro naši rodinu to není někdy snadné, trávit společně čas. Za poslední roky jsme museli udělat spoustu kroků k tomu, abychom spolu byli jako rodina víc (od rozhodnutí večer nepracovat, až třeba po změnu manželovi práce a celého konceptu Mámami).

Dnes to máme nastavené zhruba tak, že když manžel jede z práce, volá mi, že je na cestě. Já tak vím, že mám asi 40 minut na cvičení či dokončení práce, kterou mám rozpracovanou. Když se manžel vrátí, většinou spolu ve dvou u kávy probereme vše, co si potřebujeme sdělit. Pak podle ročního období a aktuální situace, pak jdeme buď všichni někam ven nebo manžel tráví čas s dětmi a já chystám večeři. U večeře si povídáme, ale také čteme společně s dětmi.

Jak děti rostou, je zajímavé pozorovat, jak se po večeři nejmladší syn s tátou potichu vytratí, protože jejich potřeba konverzace je o dost menší, než ta holčičí. A tak zatímco ti dva někde spolu staví lego nebo se dívají na formule, já s dcerkami si při uklízení nádobí a kuchyně ještě povídám o všem možném. Tenhle čas jsem ale rozhodně nijak neplánovala, přišel sám od sebe, s tím, jak děti vyrůstají a jak se formuje naše rodina a jsem za něj opravdu vděčná.

Máma a táta taky potřebují čas

Skoro se mi chce napsat „nejdůležitější bod na konec“. Uložením dětí totiž rodinný čas nekončí. Nebo snad – neměl by. Je samozřejmé, že každý den spolu těžko můžeme trávit několika hodinovým povídáním ve dvou. Nicméně společný čas ve dvou k rodinnému životu neodmyslitelně patří a je opravdu důležitý. V běhu všedních dní je totiž tak snadné začít žít jen tak vedle sebe, spíš než spolu. Nechat děti jednou za čas babičce nebo ochotným přátelům a vyrazit si na opravdové rande, je pro vztah přímo ozdravné. Na začátku je možná těžké oprostit se na chvíli od myšlenek na děti a nemluvit celou dobu jen o nich. Rozhodně to ale zkuste. Být na chvíli zase jen muž a žena. Se svými plány, sny a touhami. Pravidelným časem ve dvou navíc budujete vaši rodinu. Máma s tátou, kteří se mají rádi a mají si co říct i po letech, to je něco, co ocení naše děti i v dospělosti. A hlavně to ale oceníte vy, až ty děti jednou z domova odejdou. Pracovat na tom ale musíme všichni už dnes.

 

Photo by: David Vávra

Zamilujte si svůj domov, je to ve vašich rukou

Jak vnést do svého domova nový svěží rytmus a řád, ve kterém se bude dobře žít všem členům vaší rodiny? Jak společné jídlo proměnit v čas, na který budete jednou s láskou vzpomínat? O tom všem a mnohem víc se dočtete také v naší knize Zamilujte si svůj domov.

Tušíte, že jen kniha vám nebude ke změně, kterou by váš domov potřeboval stačit? Potřebujete radu, povzbuzení, ale také praktickou pomoc?

Nebojte se o ni říct. Vyberte si z našich služeb tu, která nejlépe vyhovuje vašim aktuálním potřebám a životní situaci a pustíme se do práce společně. Vybrat si můžete telefonní konzultaci nebo virtuální či osobní organizaci vašeho domova.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

%d blogerům se to líbí: