Rozhovor s Gabrielou Bartošovskou

Díky našim blogům i instagramu o sobě víme už nějaký čas. Minulý podzim nás ale přesto mile překvapil e-mail s dotazem, zda bychom nechtěly pokřtít novou kuchařku, kterou Gábi sama napsala i nafotila. Samozřejmě, že jsme neodmítly, a tak jsme se v listopadu staly hrdými kmotrami kuchařky Recepty dětem. To, že se knížce daří dobře, už víme. Nás ale zajímalo, jak se momentálně daří také její autorce.

Víme, že Gábi je žena činu, a že těch činností, kterým se s láskou věnuje, není vůbec málo. I proto nás zajímalo, jak se jí daří dělit svůj čas mezi práci, rodinu a blog. A zabrousily jsme také na téma blogových soutěží, ve kterých si právě Gabčin blog nevede vůbec špatně. Není tak divu, že se dostala i do semifinálové desítky soutěže Maminka roku a tím pádem se z nás staly vlastně soupeřky. Soutěž nesoutěž, my hlavně doufáme, že nám už konečně vyjde ta společná káva, kterou si tak dlouho slibujeme.

1. Gábi, když jsme tě poprvé viděly na křtu tvé knížky Recepty dětem, na první pohled jsi nás zaujala svojí energií. Víme o tobě, že jsi manželka, pracující maminka dvou dětí a zároveň  také úspěšná blogerka, fotografka, a v neposlední řadě také autorka kuchařky, kterou sis sama napsala i nafotila. Je nám jasné, že na sítích vypadá život trochu jinak, než v reálu, i proto by nás zajímalo, jak vypadá tvůj běžný den? 

Přes týden vstávám většinou mezi půl 6 a 6. Rychle se nachystám do práce, dětem snídani a jedu do práce. Do školky a školy dětem pomáhá s vypravením babička (moje mamka). V práci bývám do 3, někdy dělám ale z domu. Po práci se většinou vracíme společně s Petrem, stihneme jednu rychlou kávu a jde se pracovat. Když jsem potřeba, tak jdu i já, když ne, tak se snažím co nejvíce věnovat dětem. Při tvoření na blog už mi pomáhají, hlavně Violka, kterou to moc baví, takže i tento čas je společný. Jinak máme výhodu, že máme veliký dvůr a zahradu, takže se děti nikdy nenudí a mají dostatek zábavy, ikdyž my musíme stavět. Pak už přichází čas večeře, chvíli společného posezení – teď přes léto sedíme celá rodina na zahrádce a u altánku, vykoupat a do postele.

S Petrem máme rádi severské filmy a také kriminálky, takže občas na něco koukneme. Přes víkend je to jak kdy. Snažíme se i práci občas proložit nějakým výletem, ale je fakt, že poslední rok je to hodně o té práci. Ale zase tam někde na konci vidíme ten náš krásný domov.

 

2. Na našem blogu se zaměřujeme na tvoření domova, o tobě víme, že jeden nový čerstvě tvoříš s tvým manželem. Na svém druhém blogu Čtyři zdi dokonce provázíš čtenáře stavbou vašeho domu. Zdá se tedy, že domov hraje ve tvém životě důležitou roli. Co pro tebe osobně znamená to slovní spojení „tvořit domov“; a co na téhle práci máš vůbec nejraději?

Hraje pro mě nesmírně důležitou roli. A i když zatím máme jen hrubou stavbu, tak když se postavím sama v klidu na místo, kde bude kuchyně, jídelna a obývací část, tak si úplně živě představuji, jaké to tam bude. Vidím náš veliký stůl, kam se vleze celá rodina i návštěva, vidím kávový koutek, kde sedí Petr a cítím vůni kávy. Na stole je váza s čerstvě natrhaným lučním kvítím, z trouby se line vůně pečeného kuřete a kolem pobíhají děti… Pak se bohužel vrátím do reality a vidím „jen“ holé zdi a díry místo oken.

Na začátku jsme si to plánovali, jak vše půjde snadno a rychle. Stavíme už rok, řešíme průběžně dost komplikací, teď ještě ta druhá přestavba, komplikace s kanalizací na vesnici… a víme, že dřív jak za nějakých 10 měsíců se stěhovat nebudeme. Ale jde to postupně a co mám na práci vůbec nejraději? Když si po celém dni dřiny večer sednete, ještě celí špinaví a upocení, dáte si něco dobrého na pití a máte takový zvláštní pocit zadostiučinění, kolik jste toho zvládli. Ten pocit se těžko popisuje, ale je nádherný. Navíc super je, že manuální prací si pročistím hlavu od práce u počítače a musím říct, že tolik dobrých nápadů jsem nikdy neměla. Problém krapet je, když se třeba zraníte jako já, a pak tu ťukáte odpovědi jedním prstem levé ruky. 🙂

3. My jsme na blogu celého půl roku rozebíraly Základy tvoření domova, do kterých jsme zahrnuly tři hlavní témata – Rutinu, Jídlo a úklid, které nějakým způsobem musíme řešit úplně všichni. Jak už jsme zmínily na začátku, ty jsi pracující maminka. Jak se ti daří jednotlivé oblasti zvládat společně s dalšími povinnostmi? 

Abych pravdu řekla, tak posledního půl roku je to docela bída. Tím, jak hodně času věnujeme stavbě a zároveň ještě přestavbě současného domu, tak není doma naklizeno tak, jak bych si představovala. Aktuálně to u nás bylo hodně divoké. Měníme střechu, takže nás to bohužel i dvakrát hodně vypláchlo, hodně věcí není ani na svém místě… Není vůbec příjemné, když spíte a v noci vás probudí déšť ze stropu. Hodně dovolené tak letos padlo čistě jen na práci a jedeme téměř nonstop. Ale už se to blíží ke zdárnému konci. Jak já říkám… člověk se na vesnici a prací naučí pracovitosti, trpělivosti a pokoře.

Jinak pro vysvětlení: bydlíme v podstatě na takovém větším statku u rodičů a stavíme hned vedle nich, takže teď jsme na domácnost 2 – já a mamka. Nese to s sebou hodně výhod (rozdělíme si úklid, vaření, práci), ale už se těším na to, až budu paní domácnosti jen já sama. 🙂 Vážně se těším i na ten úklid obr domu. :-)) Vaření a pečení si užívám hlavně o víkendu. Přes týden není bohužel tolik času, ale zvykám si na chystání teplých a hodnotnějších večeří – teď přes léto konkrétně saláty na XY způsobů.

4. Pozorní čtenáři si již možná všimli, že se tvůj blog, stejně jako ten náš, dostal do semifinále soutěže Maminka roku. Co už možná nevědí je to, že si navzájem fandíme a když je chvilka, i ten hlas si pošleme. 🙂 Pro tebe to ale není první soutěž, které se účastníš. Několikrát jsi se dostala třeba i do top 10 soutěže Blogerka roku. Jaký je tvůj pohled na 
účast v podobných soutěžích? Posunuly tě někam? A je naopak něco, co ti na soutěžení není tak úplně příjemné? 

Když jsem poprvé zjistila, že mě někdo nominoval do Czech Blog Awards, tak jsem ani netušila o co jde, a že už je to myslím třetí ročník. Po zjištění, že se můj blog dostal do TOP 10 jsem nemohla usnout. Ta radost byla veliká. Druhý rok už mi to tolik nepřišlo a třetí rok mě to překvapilo, protože dostat se do TOP 10 třikrát po sobě je více než úspěch. Beru to jednoznačně jako jedno veliké díky od mých čtenářů, že se jim líbí, co a jak dělám. Každopádně po posledním ročníku přišlo určité přehodnocení a prozření.

Tyto soutěže a ankety jsou úžasné, dají opravdu moc – hlavně popularitu a zájem sponzorů, ale zároveň umí i brát. Toto jsem možná ještě nikde veřejně nenapsala, takže to bude taková premiéra. Pozoruji to na ostatních, ale i na sobě, že anketám přikládáme někdy až moc veliký význam, honíme se za hlasy a někteří i těžce nervově nesou, když se nedostanou do TOP 10. Četla jsem několik článků od blogerů, kteří se neprobojovali a přemýšleli o ukončení psaní a rušení blogů. To je ale špatně přece. Pokud někdo chce psát blog jen kvůli umístění v TOP 10, tak to nikdy nebude ono. Já chci mít z blogu radost, dávat tam jen to, co sama chci a nenechat se ničím ovlivnit. I proto jsem si našla práci a nechci se živit jen blogem.

Ale abych se vrátila k otázce 🙂 Rozhodně díky druhému úspěchu v CBA přišla nabídka na napsání kuchařky a také jsem poznala spoustu zajímavých lidí, projektů a snů. To je největší přínos. Vyzkoušela jsem si, jaké je to být jeden večer za celebritu a zjistila, že to není nic pro mě. U nás na vesnici je mi lépe. :-)) A co mi není úplně tak příjemné? Škemrání o hlasy – proto o tom píši jen občas a také to, že v některých anketách se v konečném důsledku dá větší přednost partnerům a sponzorům, než samotným blogerům.

5. Na začátku jsme vyjmenovaly, čemu všemu se v životě věnuješ. Věříme,  že všechny děláš ráda, co je ale taková tvá největší srdcová záležitost? 

Rozhodně být mámou. Ale pokud bych to brala z profesního hlediska, tak to bude focení, kterému bych se ráda začala od příštího roku zase více věnovat. Ráda poznávám nové lidi, příběhy a místa. Každé focení je unikátní. Fotím vždy u lidí doma, na zajímavých místech, v přírodě… žádný ateliér. Každého pak zachytím tak, jak je vidím v jejich bezprostřednosti. Žádné strojené pózování. A takovou perličkou jsou vždy svatby. Se děsně ráda dojímám a každou hodně prožívám. A kdybych se měla podívat do svých snů… Tak mým velikým snem je otevřít si jednou rodinné bistro tady u nás.

 

Díky moc za rozhovor 🙂

Určitě by vám neměly uniknout ani další rozhovory s Markétou Baletkovou, Zuzanou Čuhaničovou, Nikou Macinskou a Andreou Tengler.

One comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.