Domů » bydlení

Archiv pro štítek: bydlení

Obývací pokoj. Místnost, kde to žije.

S novým měsíce vstupujeme také do další části naší jarní série o domově, a to do místnosti s příznačným názvem Obývací pokoj. Jak samotný název napovídá, zpravidla jde o místnost, ve které to jednoduše žije. V novějších stavbách navíc bývá obývací pokoj často spojený s kuchyní, čímž vzniká jeden velký obytný prostor, který se tak stává centrem domova. Právě ke kuchyni se dostaneme v článcích hned následující měsíc. V dubnu se ale zaměříme „jen“ a „pouze“ na obývací pokoj.

Pokud máte rodinu, nejspíš moc dobře chápete ty uvozovky v předchozí větě. Obývací pokoj totiž zdaleka neslouží jen k večerním zprávám. Obývák totiž může být zároveň knihovna, pracovna, uvítací pokoj pro hosty, jídelna, hudební pokoj, dětská herna či ateliér. A nezřídka bývá užívaný třeba také jako ložnice či tělocvična. Jak spojit tolik různých funkcí do jednoho pokoje tak, aby byl funkční i krásný zároveň? Právě tím se budeme zabývat v dubnových článcích.  Číst více

domov

Jak se cítit doma dobře

domov

„Domov je dílo, překrásné stejně jako přetěžké. A každodenní.“ Miroslav Horníček

Co se vám vybaví při slově domov? Idylické místo plné klidu a porozumění? Místo, kde je vše na správném místě, kde voní čerstvě upečený moučník a všichni se na sebe usmívají?

To, co poslední dny zažívám já, se té idylce moc nepodobá. Sotva se jedno dítě dostalo po týdnu z nachlazení, druhé si zlomilo nohu. A do toho nám tu pobíhá batole, které na sebe strhává pozornost a dělá všechny ty batolecí věci, které jsou jak hrozně roztomilé, tak i ty, které vás dokážou totálně odrovnat. Mám pocit, že mezitím vlaju a přebíhám a hasím to, co zrovna nejvíc hoří. A přiznávám, že jsem opravdu ráda, když je večer všechny uložíme a je chvíli ticho. Prosté ticho bez požadavků a potřeb, bez stěhování nábytku, vylitého pití a vyházených šuplíků. Je i toto domov?

Číst více

Zamilujte si svůj vlastní domov

Nevíme, jak jste to měla v dětství vy, ale co my si pamatujeme, u nás doma se pořád něco vařilo, hodně často hřály svíčky a hrála hudba, všude bylo uklizeno, prádlo bylo vyprané i vyžehlené a s návštěvami se dveře netrhly. Náš domov, byl místo, kde vládl  činorodý bzukot, kde všechno šlapalo a klapalo tak nějak skoro samo.

A pak jsme se vdaly, zavřely za sebou dveře vlastních bytů a zjistily, že tak nějak samo nejde vůbec nic. Věděly jsme zhruba co a jak dělat, co je potřeba, ale všech těch úkolů a povinností, které jsme najednou měly obsáhnout bylo nějak víc, než jsme si vůbec dokázaly představit. Nějak jsme vůbec nevěděly, jak to všechno stihnout k běžnému zaměstnání a škole a nezbláznit se.  A to jsme tenkrát ještě neměly děti…

Číst více