U jednoho stolu

Foto: Petra Hašková

Sobotní brunch, slavnostní oběd, pracovní večeře, společná káva, pozdní drink. Kolik věcí se dá probrat u jednoho stolu. Potkat se, pobavit, poznat se nebo něco vyřešit. To vše se dá zvládnout i jinde, u toho stolu nám to ale jde tak nějak přirozeněji. Kulatý, oválný, hranatý, je jedno jaký je, už dlouho je ale přirozenou součástí našich domovů. Doma jich máme většinou samozřejmě více. Pracovní, toaletní, noční,… Každý plní svoji funkci a většinu z vyjmenovaných stolů používají jednotlivci, ten jídelní slouží ke společenským událostem. Ať už se jedná o ranní snídani, bežnou večeři nebo slavnostní událost. Jídelní stůl bývá v rodinách centrem dění a setkávání.

Fenomén chybějícího stolu

Vždy jsem měla v oblibě dokumenty, které popisovaly život lidí z celého světa. Často tyto dokumenty poukazovaly na nějaký problém, ať už se jednalo o obezitu nebo naopak poruchu příjmu potravy, choas v životě, neutěšenou životní situaci, problémy v rodinných vztazích,… Bylo zajímavé, že velmi často se opakoval jeden fenomén. Chyběl jídelní stůl nebo se téměř nevyužíval. Chybělo zde místo, u kterého by se rodina mola sejít. Místo stolu byla sedačka před televizí nebo židle u počítače. Někdy se doma nejedlo vůbec, za to se jedlo všude možně, hlavně o samotě a v poklusu. A jak možná tušíte, jídelní stůl a společné stolování nevyřešilo všechny problémy, ale často pomohlo s nastavením určitého řádu a rodinné pohody.

Z extrému do extrému

Myslím, že i v naší rychlé době tušíme, že jíst společně u jednoho stolu má v našich životech své místo. Jsme společenští tvorové a jídlo je skvělým prostředkem jak být spolu.  Spojení těch to dvou aspektů nám umožňuje plnohodnotně žít a nejen přežívat. Jsou lidé, kteří obě složky buď hodně podceňují a přijde jim zbytečné věnovat čas přípravě a i konzumaci jídla a jíst společně je pro ně vlastně zbytečnost, která je brzdí od jiných činností. Na druhé straně jsou lidé, kteří obě složky mohou naopak přeceňovat. Zvlášť dnes ve světě fotografií a sociálních sítí nám může připadat, že není důležitějších nic než vaření a aranžování jídla a návštěvy restaurací.

Tak jako vždycky se může vše vychýlit do nezdravého extrému. Vždy samozřejmě budou lidé, kteří se jídlu budou věnovat více a jiní méně. A je to tak v pořádku. Najít si ale ten správný přístup k jídlu může být pro některé hodně obtížné. Když ale budeme stolovat společně, doma, v práci, na oslavách, může být společnost lidí kolem nás dobrou korekcí našeho přístupu k jídlu.

O tom, že má ale jídlo i společné stolování v našich životech své místo, jsme psaly už na začátku tohoto roku v únorových článcích o rutině, v březnových o jídle a věnovaly jsme se mu i v červnu v tématu oslavy. Pokud vás stolování zajímá, určitě se na články podívejte. Dnes bych se ráda zmínila ještě o jedné věci. O tom, co nám vlastně společné stolování přináší a proč o něm píšeme právě teď na začátku listopadu.

Foto: Petra Hašková

Tři roviny, které nám u stolu pomáhají prohlubovat vztahy

Nedávno jsem v knize Pět jazyků láskyplné rodiny četla, že společné stolování nám pomáhá prohlubovat důvěrný vztah s druhými a to hned na třech úrovních. Přirozeně by všechny tři roviny měly být součástí fungující rodiny a úplně na začátku také fungujícícho manželského nebo partnerského vztahu. Všechny roviny můžeme samozřejmě rozvíjet i při jiných příležitostech. Pokud ale máme problém najít čas si s druhými povídat a sdílet své životy, může být právě společné stolování dobrým začátkem. Jak už jsem psala, jíst potřebujeme všichni a pokud máme málo jiných společných aktivit, je stolování pro rozlítanou rodinu dobrou možností, jak začít být víc spolu.

A o jakých rovinách autor v knize psal?

Rovina intelektuální 

Každý nad něčím přemýšlíme, řešíme od rána do večera každodenní záležitosti, rozhodujeme se a zvažujeme možnosti. Intelektuální rovina se nemusí týkat jen hlubokých myšlenek a smyslu existence, ale zejména našeho každodenního přemýšlení.  A u společné večeře pak se pak můžeme v klidu pobavit a rozebrat, co se každému během dne honilo hlavou.

Rovina citová

Kromě myšlenek prožijeme během dne spoustu pocitů a podělit se s druhými o to, co nám udělalo radost nebo o tom, co nás trápí je stejně důležité jako rozbrat vlastní myšlenky. Zvlášť citová rovina může pomoci vybudovat bezpečné prostředí. Pokud jeden druhého neodbyjeme a neshodíme pocity toho druhého, ale naopak se budeme povzbuzovat v jejich vyjádřování, můžeme mezi sebou vytvořit vztah, který bude důvěrný a blízký.

Rovina sociální

Náš život se skládá z neustálých interakcí, každý den vstupujeme do vztahů s druhými lidmi, zažíváme s nimi  bežné i nové situace a podělit se o naše zážitky s manželem a dětmi u jednoho stolu nás rozhodně obohacuje. Sama ráda poslouchám, co děti i muž zažili a rádi vzpomínáme i na naše společné zážitky, případně si společně oddychneme, že některé zážitky už jsou raději za námi.

O všech třech rovinách by se dalo samozřejmě psát i více, jako nástřel na zamyšlení to ale podle mne stačí. Sami se můžete zamyslet a odpovědět, jak jste na tom jako rodina?

Daří se vám tyto tři roviny v rodině posilovat? Která nejvíc? Máte s některou z nich problém? U jakých jiných příležitostí je jako rodina ještě rozvíjíte?

Foto: Petra Hašková

Co tedy získáme společným stolováním?

Když sníme o velké rodině, slýchávám v představách lidí to, že se budou scházet u velkého stolu, budou společně jíst, slavit a společně trávit čas. Realita se pak ale může od očekávání samozřejmě lišit. Někdy máme spíš chuť se zavřít a v klidu se najíst někde daleko od všech. I takové chvíle v životě můžou samozřejmě nastat. Z dlouhodobého hlediska to ale není úplně dobré. Možná by nám o tom mohli vyprávět osamocení senioři a nemocní. Pokud máme tu možnost, využívejme ji dokud to jde.

Vždy, když potřebuji trochu ve společném stolování povzbudit, nechám se inspirovat  jižanskými národy, které si ten společný čas u stolu opravdu užívají. Jsou hluční, usměvaví, uvolnění a spolu. Nejde o to, kolik toho připravíte, jak moc to bude exotické nebo obyčejné, jde o to, že stůl, jídlo a lidé patří prostě k sobě. Pokud se zrovna nechystáte do Itálie, přečtěte si třeba knížku Pod Toskánským sluncem a pusťte si filmy Jíst, meditovat, milovat nebo Julia a Julia. A pokud máte své osvědčené filmy a knihy o jídle a společném stolování, sem s nimi. 🙂

 

Společným stolováním vyjadřujeme zájem o druhé, úctu a radost z toho, že jsme spolu.

Společným stolováním se učíme pohostinnosti, umění dávat i přijímat.

Společné jídlo nás spojuje a posilňuje naše vztahy.

Společné jídlo vytváří vzpomínky a touhu znovu se setkat.

Společné stolování je zkátka neuvěřitelný tmelící prvek.

 

Zimní období jako skvělá příležitost ke stolování

A proč jsme téma stolování zařadily právě teď na začátku listopadu?  Podzim a zima jsou obdobími, kdy trávíme nejvíc času v našich domovech. Zimní období je navíc bohaté na různé slavnosti, svátky a oslavy. Užíváme si všeho, co nám úroda dávala po celý rok. V listopadu začínáme svatomartinskou husou, něktěří pokračují díkuvzdáním a vše vrcholí vánočními svátky, které v minulosti  vyjadřovaly radost a naději z toho, že se i příští rok sejdeme ve stejném počtu a opět budeme mít co jíst.

Po novém roce se pokračovalo zabíjačkou a masopůstem. Celé zimní období je tak protkáno oslavami. Záleží jen na nás, ke kterým se připojíme a jak je pojmeme.

Pokud se společným jídlem trochu bojujete, je toto období dobrou příležitostí, jak společné jídlo posílit. Následující svátky a Vánoce mohou být novým vykročením ke společným tradicím. Třeba se vám to tak zalíbí, že si podobné svátky budete v malém dopřávat i o víkendech nebo i v pracovním týdnu. Možná se za pár měsíců ohlédnete a zjistíte, že si díky stolování povídáte o něco více, víte o sobě o něco více a je vám spolu prostě dobře.

Možná byste rádi začali spolu více (i slavnostně) stolovat a přemýšlíte, jak vlastně na to. Jak si vyzdobit sváteční tabuli, co na ní patří a co už méně, jak naučit hezky stolovat i děti a co vše by měla umět hostitelka/hostitel?

Přijďte na náš předvánoční workshop o slavnostním stolování, který se koná 24.11. v Brně. Místa ještě jsou, tak neváhejte  a přijďte si užít jedno listopadové odpoledne bez dětí a připravte se na své Vánoce v klidu. 🙂

Možná vám stolování jde na jedničku, ale z vánočních příprav máte trochu osypky. Také jsme je dříve mívaly a zvlášť začátky s malými dětmi nebyly vůbec jednoduché. Proto jsme se minulý rok rozhodly napsat náš první e-book právě o vánočních přípravách a o tom, jak je zvládnout v pohodě a s radostí. Listopad je ideální čas se v klidu naladit a nepanikařit. Začtěte se do ukázky, kterou najdete zde nebo si e-knihu Vánoce v klidu rovnou objednejte v našem e-shopu Mámami.

 

Zdroje:

Fotografie jsou použity z naší knížky Báječné oslavy a jejich autorkou je Petra Hašková

Použitá literatura v tomto článku:  Gary Chapman, Pět jazyků láskyplné rodiny

2 comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.